ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2218.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2218/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky Z. J. , zastoupené Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, PSČ 276 01, za účasti Spolku pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost , se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 1930/86, PSČ 400 32, identifikační číslo osoby 00011789, zastoupeného Mgr. Ing. Ivo Halou, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Italská 1583/24, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 Cm 112/2009, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012, č. j. 7 Cmo 79/2012-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 72 Cm 112/2009-66, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost (dále jen „společnost“), konané dne 28. srpna 2009, kterým byla schválena smlouva zřizující zástavní právo k podniku společnosti ve prospěch Československé obchodní banky, a. s., Komerční banky, a. s., Citibank Europe plc, LBBW Bank CZ a. s. a Raiffeisenbank a. s. (dále jen „banky“) k zajištění úvěrových pohledávek bank za společností (dále jen „zástavní smlouva“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně nebyl povinen vyzvat společnost (popř. třetí osoby) k předložení blíže neurčené smlouvy, o které dovolatelka tvrdila, že byla uzavřena mezi společností, většinovým akcionářem a bankami poskytujícími společnosti úvěr, a jejíž uzavření společnost popírala [to vše v situaci, kdy nebylo tvrzeno či jinak zjištěno, čeho se uvedená smlouva měla týkat (jaký byl její obsah) a jak by tato smlouva mohla prokázat dovolatelkou tvrzené jednání ve shodě mezi hlavním akcionářem a bankami], je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 4838/2009, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že ani v řízení podle §200e odst. 1 o. s. ř. soud není povinen pátrat po důkazech, neboť vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící důkazní aktivitu účastníka řízení.
Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že ani opačný (dovolatelkou předestíraný) výklad, podle kterého měly soudy povinnost po jí tvrzené smlouvě pátrat, by sám o sobě nevedl k závěru o procesním pochybení soudů nižších stupňů. Potřeba provedení důkazu tvrzenou smlouvou by totiž mohla vyvstat až v okamžiku, kdy by jí mělo být prokazováno konkrétní tvrzení o jednání většinového akcionáře a bank, které by neslo znaky jednání ve shodě ve smyslu §66b odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (k výkladu označeného ustanovení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3619/2009, uveřejněný pod číslem 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); dovolatelka však nic, z čeho by bylo možno usuzovat, že tvrzená smlouva naplňuje znaky jednání ve shodě, resp. je způsobilá takové jednání ve shodě prokázat, ani netvrdila (a nečiní tak ostatně ani v dovolání).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu