ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2634.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2634/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Trutnov , se sídlem v Trutnově, Bulharská 60, PSČ 541 01, identifikační číslo osoby 00046159, zastoupeného Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé nám. 125/16, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) I. T. , 2) M. S. , 3) E. F. , 4) Mgr. R. H. , 5) Ing. J. H. , 6) M. J. , a 7) Ing. V. Š. , z toho žalované 5) zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, PSČ 533 33, a ostatním žalovaným společně zastoupeným Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Kozinova 21/2, PSČ 787 01, o zaplacení 8.192.642,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 192/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 14 Cmo 336/2012-298, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1), 2), 3), 4), 6) a 7), a to každému z nich, na náhradu nákladů dovolacího řízení 39.845,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 5) na náhradu nákladů dovolacího řízení 50.094,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 29. února 2012, č. j. 37 Cm 192/2010-237, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o zaplacení 8.192.642,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh, k předpokladům přípustnosti dovolání však uvedl toliko následující: „přípustnost dovolání opírá žalobce o ustanovení §237 o. s. ř.“
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“ (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (v podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Jiný výklad by vedl k zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013).
K tomu Nejvyšší soud pouze pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení podotýká, že námitky dovolatele, jimiž odvolacímu soudu vytýká procesní pochybení a polemizuje s jeho skutkovými závěry, nejsou ani uplatněním způsobilého dovolacího důvodu, k jehož přezkoumání lze dovolání připustit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.
Výroky o nákladech řízení se opírají o §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají v případě žalovaných 1) – 4), 6) a 7) z odměny jejich zástupce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 41.100,- Kč. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna snižuje o 20 %, tj. na částku 32.880,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a po připočtení 21% daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 6.915,30 Kč tak dovolací soud přiznal výše uvedeným žalovaným (každému z nich) k tíži žalobce celkem 39.845,30 Kč.
Účelně vynaložené náklady žalované 5) sestávají z odměny jejího zástupce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu – jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí 41.100,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 8.694,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované 5) k tíži žalobce celkem 50.094,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 20. srpna 2014
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu