ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3433.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3433/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce imAGe Alpha, a. s., v likvidaci , se sídlem v Brně, Hlinky 110, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 25754556, zastoupeného Mgr. Evou Habánovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) IPB Group Holding, a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 2, Bělehradská čp. 478, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26121166, zastoupenému Mgr. S. K. a 2) ČSOB Advisory, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 27081907, zastoupenému Mgr. A. B., o určení neplatnosti smlouvy o převodu cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 134/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2012, č. j. 9 Cmo 349/2011-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. května 2012, č. j. 9 Cmo 349/2011-125, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 13. června 2011, č. j. 6 Cm 134/2010-82, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o převodu 5.596.166 akcií emitenta IP Banka a. s. uzavřené mezi žalovanými dne 15. září 2005 (dále jen „sporná smlouva“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud, jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.), dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Odvolací soud posoudil (dovoláním otevřenou) otázku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [srov. např. rozsudek ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, rozsudek ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudek ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 223/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 1998, pod číslem 47, rozsudek ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 6. března 2001, sp. zn. 22 Cdo 797/2000, či rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009 (rozhodnutí vydaná po 1. lednu 2001 jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu)], jakož i judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu). Její přezkoumání Nejvyšším soudem tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
A jelikož dovolatel nebyl úspěšný pro nedostatek naléhavého právního zájmu, nelze dovolání připustit ani k přezkoumání jeho argumentace ve vztahu k věci samé, tj. k tvrzeným důvodům neplatnosti sporné smlouvy, neboť to již na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí žaloby) nemůže ničeho změnit a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97 a ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jíž spatřuje v neprovedení důkazů k prokázání tvrzení o důvodech neplatnosti sporné smlouvy), přehlíží, že dovolací důvod vymezený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.) a dovolání k jeho přezkoumání připustit nelze. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že řízení před odvolacím soudem namítanou vadou netrpí. Zamítá-li totiž soud žalobu o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srov. např. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1151/2010). Odvolací soud proto správně důkazy k prokázání důvodů neplatnosti neprováděl.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu