ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3564.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3564/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele L. P. , zastoupeného JUDr. Pavlem Kortou, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 2, PSČ 702 00, za účasti společnosti Team MAAT, spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě - Muglinově, U Jezu 6, PSČ 712 00, identifikační číslo osoby 25344251, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 17001/KSOS, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2013, č. j. 8 Cmo 50/2013-RD16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti Team MAAT, spol. s r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 8. listopadu 2012, č. j. C 17001-RD5/KSOS, Fj 64296/2012, Krajský soud v Ostravě zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal svého zápisu jakožto společníka společnosti Team MAAT, spol. s r. o. (dále jen „společnost“) se zcela splaceným vkladem ve výši 20.000,- Kč a obchodním podílem 9,6 % do obchodního rejstříku (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a uložil navrhovateli zaplatit společnosti náklady odvolacího řízení ve výši 39.427,20 Kč (druhý výrok).
Odvolací soud - konstatuje, že rejstříkový soud i v řízení podle §200db odst. 5 a 6 o. s. ř. zkoumá pouze, zda údaje o skutečnostech, které se do obchodního rejstříku zapisují, vyplývají z doložených listin, a nemůže bez omezení registračním principem zjišťovat sporné skutečnosti - uzavřel (stejně jako soud prvního stupně), že navrhovatel není společníkem společnosti, neboť od smluv o převodech obchodních podílů (které měly účast navrhovatele ve společnosti založit), resp. jejich částí, bylo odstoupeno.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
V usnesení ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4753/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2011, pod číslem 132, a veřejnosti dostupném (stejně jako další rozhodnutí uvedená níže) na jeho webových stránkách, Nejvyšší soud uzavřel, že řízení o návrhu podle §200db odst. 5 či 6 o. s. ř. je řízením o opravném prostředku sui generis, který směřuje proti tzv. přímému zápisu, resp. proti rozhodnutí o zápisu do obchodního rejstříku. Nemohla-li osoba, která takový návrh podává, své námitky proti zápisu účinně uplatnit dříve (např. proto, že nebyla účastníkem řízení), je rejstříkový soud povinen se řádně zabývat všemi jí uplatněnými námitkami, a to bez ohledu na to, zda (a s jakým výsledkem) se s nimi případně vypořádal v (předchozím) řízení o zápis do obchodního rejstříku.
K rozsahu přezkumné činnosti rejstříkového soudu se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 1759/2008, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož procesní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 (ovládaná registračním principem) rejstříkovému soudu nedává prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už sporném či nesporném) řízení.
Výtka, podle níž se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4753/2009, neboť měl „přezkoumávat“ všechny námitky navrhovatele, přípustnost dovolání nezakládá, neboť uvedené rozhodnutí vymezuje pouze okruh námitek, kterými je rejstříkový soud povinen se zabývat - tento závěr však dovolatel nijak nezpochybňuje. K rozsahu přezkumu námitek vznesených v řízení ve věcech obchodního rejstříku (kterým je i řízení podle §200db odst. 5 a 6 o. s. ř.) se usnesení sp. zn. 29 Cdo 4753/2009 nevyjadřuje. S řešením této otázky, vyplývajícím např. z usnesení sp. zn. 29 Cdo 1759/2008, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu a Nejvyšší soud nemá důvod se od něj odchylovat ani v projednávané věci.
Dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu pak není objektivně přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení nepřevyšujících
50.000,- Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Pouze pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatel se mýlí, tvrdí-li, že jinak, než postupem podle §200db o. s. ř., nemůže dosáhnout změny zápisu v obchodním rejstříku. Jak jej již upozornily soudy obou stupňů, může se domáhat určení, že je společníkem společnosti. Bude-li v tomto řízení úspěšný, může dosáhnout i odpovídající změny zápisu v obchodním rejstříku (v režimu právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 srov. §31 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, od 1. ledna 2014 pak srov. §11 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto, společnosti tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle §6 odst. 1, §9 odst. 1, §7 bod 4 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 8. května 2013, činí 1.500,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 378,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 2.178,- Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 22. ledna 2014
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu