ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3702.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 3702/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky L. K. , zastoupené JUDr. Zuzanou Chlupáčovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Na Okrouhlíku 2044/23, PSČ 182 00, za účasti 1) Bytového družstva Zvánovická v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Zvánovická 2508, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63081733, zastoupeného Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, a 2) L. V. , zastoupeného JUDr. Jindrou Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1546/24, PSČ 110 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 221/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2012, č. j. 7 Cmo 514/2011-176, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 31. května 2013, č. j. 7 Cmo 514/2011-236, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2011, č. j. 76 Cm 221/2007-142, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. června 2013, č. j. 76 Cm 221/2007-254, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2012, č. j. 7 Cmo 514/2011-176, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 31. května 2013, č. j. 7 Cmo 514/2011-236, se odmítá .
III. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Zvánovická v likvidaci na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
IV. Navrhovatelka je povinna zaplatit L. V. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením (ve znění tamtéž označeného opravného usnesení) Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení ze dne 7. června 2011, č. j. 76 Cm 221/2007-142, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva Zvánovická (nyní v likvidaci; dále jen „družstvo“) [první výrok], a rozhodl o nákladech odvolacího řízení [druhý a třetí výrok].
Usnesením ze dne 5. června 2013, č. j. 76 Cm 221/2007-254, pak Městský soud v Praze opravil chybu v psaní v záhlaví svého usnesení ze 7. června 2011.
Proti „všem výrokům“ usnesení odvolacího soudu, a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně, podala navrhovatelka dovolání.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně (ve znění usnesení z 5. června 2013) Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu (ve znění usnesení z 31. května 2013) Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byly potvrzeny výroky II. a III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že navrhovatelka není členkou družstva, neboť ke dni 26. listopadu 1999 - kdy se družstvo stalo vlastníkem domu s bytem, k němuž se v té době vázalo právo společného nájmu svědčící manželům V. (navrhovatelce a jejímu tehdejšímu manželovi T. V.) vzniklé před založením družstva - tedy ke dni, kdy se uvedený byt stal bytem družstevním, spolu manželé V. trvale nežili. Navrhovatelka totiž opustila společnou domácnost již v roce 1998, kdy odcestovala do Spojených států amerických. V okamžiku, kdy se byt stal bytem družstevním, tak nevzniklo společné členství manželů V. v družstvu (§703 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen „obč. zák.“) nýbrž toliko individuální členství T. V.
Ačkoli dovolatelka v dovolání brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, podle něhož ke dni 26. listopadu 1999 trvale nežila (ve smyslu §703 odst. 3 obč. zák.) se svým tehdejším manželem T. V., činí tak prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, na základě kterých odvolací soud k uvedenému závěru dospěl. Uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v §241a odst. 3 o. s. ř., který však u dovolání, jež může být přípustné toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici a k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit.
Vytýká-li dovolatelka soudu, že nerozhodl o celém jejím návrhu, tedy i tom, zda jí svědčí právo nájmu k předmětnému bytu, poukazuje na případnou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; tato námitka dovolatelky však nezahrnuje otázku zásadního právního významu, a přípustnost dovolání jejím prostřednictvím proto založit nelze.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu i L. V. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměn jejich zástupců za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. května 2013 (resp. v případě nákladů za vyjádření L. V. ve znění účinném do 31. prosince 2013, jež však v dotčených ustanoveních nedoznalo změn) – jejichž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu činí 3.100,- Kč, a z náhrad paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradami za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 714,- Kč tak dovolací soud přiznal družstvu i L. V. (každému jednotlivě) k tíži navrhovatelky celkem 4.114,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu