ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.372.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 372/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce D. D., zastoupeného JUDr. Janou Strachoňovou Drexlerovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pekařská 398/4, PSČ 602 00, proti žalovanému R. D. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, PSČ 594 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 81/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 4 Cmo 314/2013-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 1. srpna 2013, č. j. 3 Cm 81/2013-33, jímž Krajský soud v Brně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 21. května 2013, č. j. 3 Cm 81/2013-15 (kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s 6% úrokem od 21. dubna 2010 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 200,- Kč a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení), tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti (první výrok). Dále rozhodl o nákladech námitkového řízení (druhý výrok) a nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že „zákonná úprava započtení nesplatné pohledávky proti pohledávce splatné nepřipouští“) totiž – oproti mínění dovolatele – odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu. K tomu srov. zejména závěry zformulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněném pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Opačný závěr přitom neplyne (a dovolatel se mýlí, usuzuje-li jinak) ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3028/2008.
K výhradám dovolatele, jimiž polemizuje s hodnocením důkazů provedeným odvolacím soudem, Nejvyšší soud podotýká, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout „žádným“ dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu