ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3734.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3734/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelky D. Z. , zastoupené JUDr. Milanem Strnadem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, PSČ 120 00, za účasti 1/ Czech Property Investments, a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 1601/47, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 42716161, a 2/ CPI Reality, a. s. , se sídlem tamtéž, identifikační číslo osoby 28183436, společně zastoupených JUDr. Aloisem Soppé, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 1601/47, PSČ 110 00, o neplatnost rozhodnutí členských schůzí družstva Včela – spotřební družstvo Praha, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 197/2009, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2011, č. j. 49 Cm 197/2009-253, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2013, č. j. 14 Cmo 328/2011-292, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2011, č. j. 49 Cm 197/2009-253, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20. dubna 2011, č. j. 49 Cm 197/2009-253, Městský soud v Praze zamítl v rozsahu ve výroku specifikovaném „žalobu o prohlášení neplatnosti všech usnesení členských schůzí (shromáždění delegátů) družstva Včela – spotřební družstvo Praha, přijatých od 31. října 1997 do 3. dubna 2003“ (výrok I.), řízení o prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů specifikovaných ve výroku II. zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., ve výroku III. o nákladech řízení usnesení změnil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka dovolání.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání uvádí toliko následující: „Dovolání se podává v souladu s §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.“
Z uvedeného je zřejmé, že se dovolatelka snaží vymezit přípustnost dovolání dle znění občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2012, přičemž opomíjí skutečnost, že dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů vydaným po tomto datu projednává dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Zákonem č. 404/2012 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2013 k výrazným změnám v právní úpravě přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jelikož jde podle §241a odst. 2 o. s. ř. o obligatorní náležitost dovolání. Dovolatelka tudíž musí vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, a blíže je specifikovat (pro podrobnosti viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu