ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3775.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3775/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce P. Š., zastoupeného Mgr. Davidem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 320/49, PSČ 128 00, proti žalovaným 1) Mgr. Evě Opluštilové, advokátce, se sídlem v Brně, Česká 154/12, PSČ 602 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce R. M., 2) Mgr. L. S., zastoupenému JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, PSČ 110 00 a 3) UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64 94 82 42, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně, sp. zn. 22 Cm 129/2007, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2012, č. j. 9 Cmo 51/2011-251, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2012, č. j. 9 Cmo 51/2011-251, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. května 2011, č. j. 22 Cm 129/2007-199, ve znění usnesení ze dne 2. ledna 2012, č. j. 22 Cm 129/2007-224, odkazuje na ustanovení čl. I. §28 odst. 1 a 2, §48 odst. 1, §75, §77 odst. 1 a §78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového a na výsledky provedeného dokazování určil, že pohledávka žalobce (P. Š.) za úpadcem (R. M.) přihlášená do konkursu na majetek úpadce (vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 K 68/2006) ve výši 10.000.000,- Kč ze směnky vlastní, vystavené úpadcem dne 25. července 2005, na řad původního žalobce (MUDr. M. Š.) [dále jen „sporná směnka“], je po právu, dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o poplatkové povinnosti druhého žalovaného a třetí žalované.
Soud prvního stupně uzavřel, že sporná směnka je platnou směnkou vlastní, přičemž je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou.
Zdůraznil, že podpis výstavce sporné směnky je pravým podpisem úpadce a v této souvislosti doplnil, že důkazní břemeno „k pravosti směnky“ tíží žalovaného. „Bylo tedy na úpadci, aby jednoznačně prokázal, že směnku nepodepsal. Pak-li tak neučinil, má se za to, že předmětnou směnku podepsal“.
Konečně doplnil, že „v soudním jednání“ nebylo prokázáno, jak platba ve prospěch remitenta ve výši 4.000.000,- Kč souvisí se spornou směnkou a nebyl jednoznačně prokázán obsah zápočtu (rozuměj zápočtu pohledávky ze sporné směnky na vzájemnou pohledávku úpadce).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhého žalovaného a třetí žalované rozsudkem ze dne 15. května 2012, č. j. 9 Cmo 51/2011-251, rozsudek soudu prvního stupně (mimo jiné) ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrdil.
Odvolací soud především souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož „obrana úpadce, respektive žalovaných spočívající v tvrzení nepravosti podpisu úpadce na směnce byla vyvrácena písmoznaleckým posudkem, když znalec jednoznačně uzavřel, že podpis na směnce je pravým podpisem úpadce“.
Dále odvolací soud – cituje ustanovení §23 odst. 2 a 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že vzhledem k obsahu protokolu o přezkumném jednání v konkursním řízení úpadce R. M. (ze dne 2. listopadu 2007) a seznamu přihlášených pohledávek žalovaní pohledávku ze sporné směnky popřeli (jen) co do pravosti, nikoli co do její výše. Proto se již nezabýval první žalovanou předloženým zápočtem ze dne 2. ledna 2006, podle něhož měla pohledávka ze sporné směnky částečně zaniknout započtením.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala první žalovaná dovolání, které má přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastávajíc názor, že navzdory poučení o dovolání v rozhodnutí odvolacího soudu, je tento rozsudek „fakticky“ rozsudkem měnícím, když soud prvního stupně vycházel z toho, že u přezkumného jednání byla popřena pravost i výše pohledávky ze sporné směnky a naopak odvolací soud vyšel z toho, že předmětem řízení je toliko pravost této pohledávky a nikoli její výše.
Odvolací soud přehlédl – pokračuje dovolatelka – že jak žalobce v podané žalobě, tak ona ve vyjádření ze dne 23. května 2008 shodně uvedli, že při přezkumném jednání byla popřena nejen pravost, ale i výše pohledávky. „Shodné tvrzení o obsahu a rozsahu popěrného úkonu učinily strany sporu opětovně při prvním jednání před soudem prvního stupně dne 10. března 2010, když bylo shodně konstatováno, že pohledávka byla popřena co do výše 6.000.000,- Kč a zjištěna ve výši 4.000.000,- Kč. Současně bylo konstatováno, že byla popřena rovněž pravost pohledávky z důvodu námitky úpadce, který sdělil, že směnku nepodepsal“.
Vzhledem k nesprávnému právnímu názoru co do rozsahu popření pohledávky žalobce, se odvolací soud nezabýval „důkazem o započtení pohledávky“; provedení zápočtu přitom žalobce tvrdil již v přihlášce pohledávky do konkursního řízení a návrh na provedení tohoto důkazu vznesli žalovaní již při prvním jednání ve věci před soudem prvního stupně.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání první žalované Nejvyšší soud shledává přípustným podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále je „o. s. ř.“), když v řešení otázky, zda pohledávka žalobce byla popřena (jen) co do pravosti a nikoli co do výše, právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §23 ZKV pohledávka se pokládá za zjištěnou, byla-li uznána správcem a nebyla-li popřena žádným z konkursních věřitelů. Popření pohledávky úpadcem se poznamená v seznamu přihlášených pohledávek, ale nemá pro zjištění pohledávky význam (odstavec 1). Konkursní věřitelé nevykonatelných pohledávek, které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, mohou se domáhat určení svého práva; žalobu musí podat u soudu, který prohlásil konkurs, proti popírajícím konkursním věřitelům i správci; smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v ní uvedené. O pořadí pohledávky rozhoduje vždy soud (odstavec 2). K uplatnění popřené nevykonatelné pohledávky stanoví správce konkursnímu věřiteli, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, 30denní lhůtu s poučením, že při zmeškání lhůty nelze k popřené nevykonatelné pohledávce nadále přihlížet (odstavec 4).
Podle ustanovení §24 ZKV správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde, a současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do 30 dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet (odstavec 1). Popře-li pohledávku pouze správce a nebyla-li pohledávka popřena žádným z konkursních věřitelů, může ji i po skončeném přezkumném jednání správce dodatečně písemně uznat vůči konkursnímu soudu. Dodatečným uznáním správce se taková pohledávka nadále pokládá za zjištěnou; o tom soud vydá usnesení, proti němuž není odvolání přípustné; usnesení se doručí správci a konkursnímu věřiteli, jehož pohledávku správce dodatečně uznal.
Výkladem ustanovení §23 a §24 ZKV se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. Popírá-li konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty výši pohledávky nebo její pořadí, musí uvést, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka, popř. jaké pořadí má pohledávka v konkursu mít; jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. Popřít pravost, výši nebo pořadí pohledávky lze i eventuálním procesním úkonem. Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvodu) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu.
Shora uvedené závěry Nejvyšší soud doplnil v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1206/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2012, pod číslem 54, ve kterém uzavřel, že popře-li správce konkursní podstaty v konkursu vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb. pouze pravost nevykonatelné pohledávky proto, že zanikla započtením, a vyjde-li v řízení o žalobě, kterou se konkursní věřitel domáhá určení pravosti takové pohledávky, najevo, že pohledávka započtením zanikla jen zčásti, nebrání skutečnost, že nebyla popřena i výše pohledávky, soudu v tom, aby v příslušném rozsahu žalobu zčásti zamítl.
Konečně v rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 4704/2010, uveřejněném pod číslem 81/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 81/2012“), Nejvyšší soud uzavřel, že popření pohledávky konkursního věřitele správcem konkursní podstaty co do požadované sazby úroku z prodlení umožňuje soudu, aby – shledá-li výhradu neplatnosti ujednání o sazbě úroku z prodlení důvodnou – žalobu o určení pravosti pohledávky zamítl (jen) v rozsahu, v němž požadovaná sazba úroku z prodlení převyšovala zákonnou sazbu úroku z prodlení.
V poměrech projednávané věci je nepochybné, že:
1) V přihlášce pohledávky ze dne 14. června 2007 remitent sporné směnky (MUDr. M. Š.) mimo jiné uvedl, že „přihlášku činí z právní opatrnosti s ohledem na skutečnost, že řízení o určení vlastnictví k nemovitostem v k. ú. S. nebylo dosud pravomocně skončeno“.
2) Dle protokolu o přezkumném jednání a o schůzi konkursních věřitelů ze dne 2. listopadu 2007 zůstala pohledávka remitenta sporná s tím, že úpadce popřel pravost i výši (pohledávky), první žalovaná popřela pohledávku „zcela pro důvody uvedené úpadcem pravost i výši přihlášené pohledávky“ a druhý žalovaný a třetí žalovaná pohledávku popřeli „ve shodě se správcem“ (srov. č. l. 11 - 16).
3) Podle seznamu přihlášených pohledávek (č. l. 184) pohledávku popřela první žalovaná, a to „výši přihlášky do částky 6.000.000,- Kč, věřitel sám uvedl, že v této výši pohledávka zanikla započtením“. Uvedený „údaj“ je přeškrtnut a v seznamu je dopsán rukou text „dodat. popírá pravost i výši 10 mil. Kč, nepůjčeno, nepodepsal“. Pohledávku popřel i úpadce s odůvodněním: „směnka – nepůjčil 10 mil. Kč, nepůjčil, nepodepsal, popírá pravost i výši“. Dále seznam obsahuje údaj o popření pohledávky věřiteli (druhým žalovaným a třetí žalovanou) – „popírá ve shodě s Ú a SKP pravost i výši“. Konečně je v seznamu uvedeno, že úhrn popřené pohledávky je 6.000.000,- Kč, tento údaj je přeškrtnut a dopsán text 10.000.000,- Kč a že úhrn zjištěné pohledávky je 4.000.000,- Kč s tím, že i tento údaj je škrtnut a dopsán text 0,- Kč.
4) První žalovaná ve vyjádření k žalobě (č. l. 37 - 38) mimo jiné uvedla, že v doplnění přihlášky ze dne 1. srpna 2007 věřitel (remitent) „doložil originál směnky a dále uvedl, že provedl zápočet části pohledávky ve výši 6.000.000,- Kč ze směnky vůči pohledávce p. M. na vrácení kupní ceny, resp. bezdůvodného obohacení ve výši 6.000.000,- Kč a že tedy by měl nárok pouze na část pohledávky ze směnky, a to co do částky 4.000.000,- Kč“. Současně zdůraznila, že popřela výši pohledávky v rozsahu 6.000.000,- Kč, neboť „žalobce“ v přihlášce sám uvedl, že tato pohledávka zanikla započtením. Vzhledem k vyjádření úpadce, že předmětnou směnku nepodepsal, popřela mimo výše pohledávky i samotnou pravost pohledávky.
Ze shora uvedeného plyne, že první žalovaná zprvu popřela (jen) výši přihlášené pohledávky a teprve následně (ve vazbě na skutečnost, že dlužník popřel pravost podpisu na směnce) popřela i pravost pohledávky.
Nejvyšší soud tak nemá – na rozdíl od soudu odvolacího – pochybnosti o tom, že pohledávka ze sporné směnky, přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce, byla žalovanými popřena nejen co do pravosti, nýbrž i co do výše, pročež právní posouzení věci odvolacím soudem již z tohoto důvodu neobstojí; proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém řízení bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. srpna 2014
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu