ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3866.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3866/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. P. M. , zastoupeného JUDr. Janem Rytířem, Ph.D., bytem v Olomouci, Trnkova 555/16, proti žalovanému V. M., zastoupenému JUDr. Jakubem Schmitzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 23/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2013, č. j. 5 Cmo 97/2013-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2012, č. j. 47 Cm 23/2011-108, ve znění usnesení ze dne 22. ledna 2012, č. j. 47 Cm 23/2011-123 a usnesení ze dne 30. ledna 2013, č. j. 47 Cm 23/2011-125, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. března 2011, č. j. 47 Cm 23/2011-14, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,900.000,- Kč se 6 % úrokem od 1. listopadu 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 6.333,- Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení a nákladech řízení státu (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle dovolatele rozsudek odvolacího soudu spočívá na řešení otázky procesního práva, a to hodnocení důkazů, které dovolatel shledává rozporným s ustanovením §132 o. s. ř. a s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Potud poukazuje na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví i revizního znaleckého posudku, maje za to, že z těchto důkazů plyne nízká míra pravděpodobnosti, že by podpis na směnce byl pravým podpisem žalovaného.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout „žádným“ dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96); na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Pro posouzení přípustnosti dovolání je přitom nevýznamný i poukaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 10. října 2001, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 23 Odo 1722/2006 a ze dne 17. ledna 2008, sp. zn. 32 Odo 1702/2005; je totiž zcela zjevné, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, podle něhož žalobce důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce unesl a že o „nepřezkoumatelné“ rozhodnutí nejde.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu