ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3965.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3965/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce PhDr. P. B. , zastoupeného JUDr. Miroslavou Potočnou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 233, PSČ 152 00, proti žalovanému Bytovému družstvu „U tří růží“, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. 163/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 47119764, zastoupenému Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, PSČ 130 00, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 102/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 11 Cmo 193/2012-80, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 11 Cmo 193/2012-80, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 13. ledna 2012, č. j. 73 Cm 102/2010-43, ve znění usnesení ze dne 18. července 2012, č. j. 73 Cm 102/2010-60, a usnesení ze dne 2. ledna 2013, č. j. 73 Cm 102/2010-86, Městský soud v Praze nahradil projev vůle žalovaného (dále též jen „družstvo“) uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ve znění blíže specifikovaném ve výroku rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobcem danou kupní smlouvu zamítl (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a soudu prvního stupně nařídil provést opravu záhlaví rozsudku (třetí výrok).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Žalobce je členem žalovaného družstva s právem nájmu bytu č. 163/3 nacházejícího se v domě ve vlastnictví družstva na pozemku parcelního čísla 595, zapsaného v katastru nemovitostí pro katastrální území M. S. na listu vlastnictví č. 537 (dále jen „dům“, „byt“).
2/ Z článku 8 odst. 2 písm. d/ stanov družstva se podává, že po splnění podmínek kupní smlouvy mezi Městskou částí Praha 1 a družstvem družstvo neprodleně převede členem užívaný byt a příslušenství do vlastnictví člena, pokud o to člen požádá.
3/ Žalobce zaplatil dne 27. prosince 2005 doplatek poměrné části kupní ceny domu ve výši 145.414,- Kč, čímž byla celá jemu vyměřená poměrná část kupní ceny uhrazena.
4/ Ze zápisu z členské schůze družstva konané 8. června 2008 vyplývá, že členům družstva byly předány návrhy kupních smluv na převod bytů do jejich vlastnictví.
5/ Z dopisů z 30. ledna 2009 a z 22. března 2010 se podává, že žalobce vyzval družstvo k převodu bytu do jeho vlastnictví.
6/ Na členské schůzi konané 31. března 2010 byli členové družstva upozorněni, že převedení podílů je nutno provést najednou, a to až po šesti letech „z důvodu grantů“.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci vzniklo právo na převod bytu do jeho vlastnictví podle článku 8 stanov, neboť podmínka schválená členskou schůzí, podle níž převod bytových jednotek do vlastnictví členů družstva bude odložen do doby, než budou provedeny veškeré nutné opravy (resp. splaceny poskytnuté granty), je neurčitá a v rozporu s uvedeným ustanovením. Dle názoru soudu by byl převod bytu do vlastnictví členů družstva dle daného rozhodnutí členské schůze prakticky nerealizovatelný, neboť jde o historický dům, na který bude muset jeho vlastník splácet poskytnuté granty, ale i případně žádat o granty nové.
Odvolací soud naproti tomu uvedl, že projev vůle bytového družstva k uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky lze nahradit pouze tehdy, jestliže je spolehlivě prokázáno, že takový převod umožňují stanovy družstva a že členská schůze o převodu jednotek v bytovém domě rozhodla způsobem uvedeným v ustanovení §239 odst. 4 písm. i/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Konstatoval, že podle článku 8 odst. 2 stanov má člen právo na uzavření smlouvy o členském podílu, která bude obsahovat náležitosti vyjmenované v bodech a/ až d/. Jednou z náležitostí je i závazné prohlášení žalovaného, že po splnění podmínek kupní smlouvy, kterou uzavřel s Městkou částí Praha 1, neprodleně převede členem užívaný byt a příslušenství do vlastnictví člena, pokud o to člen požádá (článek 8 odst. 2 písm. d/ stanov). „Z uvedeného článku stanov tak nelze dovodit povinnost účastníka převést byt s příslušenstvím do vlastnictví navrhovatele, nýbrž pouze a jenom povinnost uzavřít s ním smlouvu o členském podílu s náležitostmi tam vyjmenovanými.“
Dle odvolacího soudu zápisy z členských schůzí „neposkytují podklad pro závěr o tom, že účastník schválil převody bytů do vlastnictví svých členů způsobem vyžadovaným ustanovením §239 odst. 4 písm. i/ obch. zák.“, pročež není závěr soudu prvního stupně o odsouhlasení převodu členskou schůzí družstva správný.
Uzavřel proto, že žaloba je za tohoto stavu věci předčasná, a tedy i nedůvodná, neboť členská schůze družstva dosud o majetkových převodech nerozhodla.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom (podle obsahu dovolání) dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. b/ a §241a odst. 3 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel jednak namítá, že se o odkladu převodů bytů do vlastnictví členů z důvodů grantů na členských schůzích družstva nikdy nejednalo, nebyl tedy nikdy odhlasován.
Dále odvolacímu soudu vytýká, že v napadeném rozsudku zpochybnil skutečnost, která byla oběma účastníky považována za nespornou, a to schválení převodů bytů do vlastnictví členů družstvem. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí členské schůze o převedení bytů chybí, přestože to žalovaný nikdy netvrdil.
Konečně dovolatel namítá nesprávnou aplikaci §239 odst. 4 písm. i/ obch. zák., z něhož plyne, že rozhodování o majetkových dispozicích s byty náleží do působnosti členské schůze jen tehdy, nevznikla-li družstvu povinnost převést byt nebo nebytový prostor do vlastnictví člena, který je nájemcem. Situace předvídaná v uvedeném ustanovení in fine nastala právě v projednávané věci, rozhodnutí členské schůze o schválení převodů bytů do vlastnictví členů tudíž není třeba.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
U přípustného dovolání Nejvyšší soud nejprve přihlíží z úřední povinnosti k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Žádnou takovou vadou však řízení v této věci netrpí.
Nejvyšší soud se proto dále – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 3349/2011 (jenž je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu), uzavřel, že výjimka formulovaná v ustanovení §239 odst. 4 písm. i/ in fine obch. zák. se vztahuje na povinnost družstva převést byt nebo nebytový prostor do vlastnictví člena, který je nájemcem, bez ohledu na to, zda tato povinnost plyne ze zákona či stanov družstva. Již v usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 4243/2010, přitom Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož z ustanovení §239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. nelze dovozovat, že by členská schůze družstva či shromáždění delegátů musely od 1. ledna 2001 rozhodovat o každém jednotlivém převodu bytu; postačí, pokud rozhodly o podmínkách, za nichž mají (mohou) být převody realizovány.
Závěr, podle něhož se na projednávanou věc vztahuje výjimka formulovaná v ustanovení §239 odst. 4 písm. i/ in fine obch. zák. a členská schůze družstva proto nemusí rozhodovat o každém jednotlivém převodu bytu, postačí, pokud rozhodla o podmínkách, za nichž mají (mohou) být převody realizovány, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v rozsudku ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 1738/2013, kterým rozhodoval v obdobné věci o dovolání s obsahově totožnými námitkami, jímž se bránili proti jednání žalovaného jiní členové družstva.
V projednávané věci totiž z článku 8 odst. 2 písm. d/ stanov družstva a z článku 8 smlouvy o členském podílu uzavřené mezi účastníky vyplývá, že družstvu vznikla povinnost převést byt za splnění vymezených podmínek do vlastnictví žalobce; rozhodnutí členské schůze ve smyslu §239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. tak (s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je nájemcem bytu) již dále není potřebné.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu