ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4028.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4028/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) V. P., zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, b) R. P. , a c) Z. Ch. , za účasti KOVO DRUŽSTVA Olomouc , se sídlem v Hlubočkách, Dukelských hrdinů 29, PSČ 783 61, identifikační číslo osoby 00031186, zastoupeného Mgr. Štěpánem Schenkem, advokátem, se sídlem v Přerově, Čechova 1184/2, PSČ 750 02, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 27/2011, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2013, č. j. 8 Cmo 393/2012-461, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. dubna 2012, č. j. 30 Cm 27/2011-405, vyslovil neplatnost usnesení náhradní členské schůze KOVO DRUŽSTVA Olomouc (dále jen „družstvo“) konané dne 7. ledna 2011 (dále jen „členská schůze“), kterým se „jako neplatná zrušují“ veškerá „rozhodnutí údajné členské schůze, která měla být přijata dne 3. 1. 2011 za účasti V. P., I. B., R. P., V. K. a Z. Ch.“ (výrok I.). Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení téže členské schůze, kterým byl do funkce předsedy družstva zvolen Ing. J. P. a do funkce místopředsedy družstva P. H., však soud prvního stupně zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání navrhovatelky a) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost usnesení členské schůze družstva o volbě Ing. J. P. do funkce předsedy družstva a P. H. do funkce místopředsedy družstva (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a před soudem odvolacím (třetí výrok).
Dovolání družstva, napadající usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu“, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Stěžejní dovolací námitka, podle níž pracovní poměry Ing. J. P. a P. H. vůči družstvu nadále existovaly jako pracovní poměry na dobu neurčitou podle §65 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), neboť jmenovaní vykonávali činnosti ve prospěch družstva s jeho souhlasem i po zániku svých pracovních poměrů na dobu určitou dne 31. prosince 2010, je polemikou se závěry odvolacího soudu, podle něhož oba jmenovaní byli 3. ledna 2011 vykázáni z prostor družstva navrhovatelkou a) jakožto obchodní náměstkyní a členkou vedení družstva s žádostí, aby pro družstvo žádnou činnost nevykonávali.
Dovolatel tak nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, ale jeho skutkové závěry, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž tak zjevně činí i proto, že - jak patrno z dovolání - při koncipování dovolání vyšel z nesprávného znění občanského soudního řádu.
Uzavřel-li odvolací soud, že podmínkou pro další existenci pracovního poměru jmenovaných byla nejen vědomost družstva o výkonu práce, ale i souhlas družstva s jejím výkonem, je tato jeho úvaha plně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 4891/2009 (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách tohoto soudu), jehož závěry, byť přijaté pro poměry §56 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, se obdobně prosadí i v projednávané věci (srov. téměř totožná znění §56 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. na straně jedné a §65 odst. 2 zák. práce na straně druhé).
Dovolatel se pak mýlí, domnívá-li se, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům formulovaným a odůvodněným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 20. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 2455/2002. Odkaz dovolatele zde není přiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí vychází z odlišné skutkové situace.
V projednávané věci se oprávnění člena družstva vykonávat práva a povinnosti zaměstnavatele namísto (neexistujícího) statutárního orgánu, o nějž je opřena úvaha v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2455/2002, nemohlo uplatnit, protože práva a povinnosti zaměstnavatele za družstvo mohli od 1. ledna 2001 činit (a také činili) vedoucí zaměstnanci. Působnost vedoucích zaměstnanců v tomto směru se přitom podává přímo ze znění §20 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na který odkazuje §8 zák. práce.
Podle zjištění odvolacího soudu měli Ing. J. P. a P. H. zakázáno pokračovat ve své pracovní činnosti navrhovatelkou a) jakožto vedoucí zaměstnankyní družstva.
Přípustnost dovolání neotevírá ani argumentace, jejímž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o platnosti pracovních smluv z 28. prosince 2009 (podepsaných za družstvo 5. ledna 2010). Dovolatel totiž nereaguje na poukaz odvolacího soudu na ustanovení §20 zák. práce (v rozhodném znění) a nenapadá tak úsudek, na němž závěr odvolacího soudu o platnosti oněch pracovních smluv spočívá.
Dovolání proti druhému a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu pak není objektivně přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto v součtu obou výroků o nákladech řízení nepřevyšujících 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. dubna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu