ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4432.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4432/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně TIME : SERVICE, a. s., se sídlem v Praze 7, Tusarova 41, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 63999820, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, proti žalované euroAWK s. r. o., se sídlem v Praze 10, Konopišťská 739/16, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 43965717, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o zaplacení 525.391,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 2/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2013, č. j. 3 Cmo 453/2012-384, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.971,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 28. června 2012, č. j. 26 Cm 2/2011-278, Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 525.391,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 3. června 2013, č. j. 3 Cmo 453/2012-384, rozhodl o opravě záhlaví rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož jednatel žalované společnosti Ing. J. H., který podle společenské smlouvy a zápisu způsobu jednání v obchodním rejstříku nebyl oprávněn jednat jménem žalované samostatně, ale pouze společně s dalším jednatelem, nemohl jednat za žalovanou samostatně jako zmocněnec na základě generální plné moci, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, uveřejněný pod číslem 17/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 943/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3191/2010, či obdobně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 11/2006, uveřejněný pod číslem 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na uvedeném závěru pak není způsobilá ničeho změnit ani dovolatelkou zdůrazněná skutečnost, že další z jednatelů A. K. byl oprávněn jednat jménem žalované společnosti samostatně (J. H. samostatné jednatelské oprávnění nesvědčilo).
Jednal-li jménem žalované jednatel, který nebyl oprávněn činit jejím jménem právní úkony samostatně, ale pouze společně s dalším jednatelem, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle žalované (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 265/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2008, pod číslem 51, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2010, a ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3191/2010). Proto jsou pro posouzení přípustnosti dovolání bez právního významu i úvahy dovolatelky, podle nichž se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji způsobil. Jak přitom Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 198/2002, uveřejněném pod číslem 58/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ve výše citovaném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 265/2007, posuzování případné dobré víry dovolatelky by mohlo mít význam pouze tehdy, jestliže by jménem žalované jednala osoba zapsaná v obchodním rejstříku jako její statutární orgán, a to způsobem uvedeným v obchodním rejstříku; tak tomu ovšem v projednávané věci nebylo.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu