ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.483.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 483/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalovaným 1) J. F., a 2) M. F., oběma zastoupeným JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích č. p. 169, PSČ 679 76, o námitkách žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 367/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2012, č. j. 5 Cmo 467/2012-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. března 2012, č. j. 47 Cm 367/2011-31, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. září 2011, č. j. 47 Cm 367/2011-9, ve znění opravného usnesení ze dne 29. prosince 2011, č. j. 47 Cm 367/2011-26, kterým uložil prvnímu žalovanému a druhé žalované, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku 71.182.232,17 Kč s 6% úrokem od 27. srpna 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 241.591,20 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) V záhlaví směnečného platebního rozkazu je uveden vedle prvního žalovaného a druhé žalované také původně třetí žalovaný M. H. a platební povinnost je ve výroku směnečného platebního rozkazu ve znění před opravou uložena „žalovaným“.
2) Usnesení o zastavení řízení vůči třetímu žalovanému nebylo v době vydání směnečného platebního rozkazu pravomocné (doručováno bylo až spolu se směnečným platebním rozkazem), takže se směnečný platební rozkaz ve znění před opravou týkal též třetího žalovaného.
3) Shora uvedeným opravným usnesením soud prvního stupně omezil platební povinnost stanovenou výrokem směnečného platebního rozkazu „žalovaným“ na prvního žalovaného a druhou žalovanou. Opravné usnesení nabylo právní moci dne 25. ledna 2012.
Odvolací soud na tomto základě uzavřel, že na povinnostech prvního žalovaného a druhé žalované se opravou výroku směnečného platebního rozkazu nic nezměnilo, neboť zůstali zavázáni ve stejném rozsahu. Možnost podat námitky v nové lhůtě se jim neotevřela. I kdyby tomu bylo jinak, nejdelší v úvahu přicházející tříměsíční lhůta − při analogické aplikaci ustanovení §204 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − uplynula prvnímu žalovanému a druhé žalované shodně dne 25. dubna 2012. Nové námitky uplatněné v září 2012 jsou opožděné a zabývat se jimi nebylo podle ustanovení §175 odst. 4 o. s. ř. možné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali první žalovaný a druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozují z existence právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, totiž zda změnou (snížením) počtu žalovaných, jimž je směnečným platebním rozkazem uložena solidární platební povinnost, dochází ke změně povinností těch žalovaných, kteří zůstali směnečným platebním rozkazem zavázáni, zda žalovaným vzniklo právo podat nové námitky, a zda o tomto právu měli být soudem poučeni.
Podle dovolatelů se v důsledku shora uvedené změny v počtu žalovaných zvýšila pravděpodobnost výkonu rozhodnutí vůči některému z nich, neboť věřitel má na výběr menší počet dlužníků, a pokud by žalovaní směnečnou pohledávku zaplatili, měli by vůči původně třetímu žalovanému „těžší regres“, než kdyby opravné usnesení vydáno nebylo. I kdyby nově běžící námitková lhůta činila maximálně tři měsíce, bylo by nutné projednat ještě novou námitku, vznesenou při ústním jednání dne 22. března 2012.
Proto navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud − jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) − dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud napadený rozsudek zásadně právně významným neshledal. Dovolatelé dovozují, že jim dnem doručení opravného usnesení začala běžet nová lhůta pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. I kdyby se dovolací soud zabýval věcnou správností tohoto závěru (což neučinil) a dospěl k tomu, že žalovaní měli k dispozici novou, pro ně nejpříznivější, tříměsíční lhůtu pro podání námitek (při analogické aplikaci §204 odst. 2 o. s. ř.), musel by dospět k závěru, že námitky v podání žalovaných došlém odvolacímu soudu dne 14. září 2012 jsou opožděné (opravné usnesení bylo prvnímu žalovanému a druhé žalované doručeno shodně dne 10. ledna 2012 a tříměsíční lhůta by uplynula dne 10. dubna 2012) a námitka uplatněná při ústním jednání dne 22. března 2012, spočívající pouze v obecném zpochybnění správnosti vyplnění blankosměnky, není odůvodněnou námitkou ve smyslu ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 785/2012 a rozhodnutí uvedená v jeho odůvodnění, dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu