ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.957.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 957/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně JIS investiční fond, akciová společnost v likvidaci, se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 45018332, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Horkým, advokátem, se sídlem v Brně, Černá Pole, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Ing. M. Ř. , 2) J. B. , zastoupenému Mgr. Liborem Zemancem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 15/8, PSČ 370 01, 3) Ing. L. S. , zastoupenému JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, 4) Ing. P. Š. , zastoupenému JUDr. Petrem Vackem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod rovinou 653/15, PSČ 140 00, 5) J. D. , zastoupené JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 503/41, PSČ 370 01, 6) JUDr. J. Š. a 7) Ing. J. B. , zastoupenému JUDr. Karlem Šetkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, PSČ 370 01, o zaplacení částky 7.215.871,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 24/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2012, č. j. 14 Cmo 486/2010-821, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému Ing. L. S. na náhradě nákladů dovolacího řízení 45.350,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a ostatními žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. 13 Cm 24/2004-620 zamítl žalobu o zaplacení 5.237.189,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), 715.570,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), 1.086.539,- Kč s příslušenstvím (výrok III.) a 158.573,- Kč s příslušenstvím (výrok IV.), uzavíraje, že žalobkyně neprokázala ani porušení povinností žalovanými při výkonu funkce členů představenstva a dozorčí rady, ani vznik škody. Současně rozhodl o nákladech řízení (výroky V. až XI.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, maje skutkové i právní závěry soudu prvního stupně za správné, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Závěr, podle něhož přenos důkazního břemene na členy orgánu společnosti ohledně toho, zda jednali s náležitou péčí, nelze vztahovat na jednání, k nimž došlo před 1. lednem 2001, plyne z článku VIII bodu 32 zákona č. 370/2000 Sb., jakož i ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007, usnesení ze dne 10. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4462/2008, rozsudek ze dne 29. července 2010, sp. zn. 23 Cdo 3665/2008, či rozsudek ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, které jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálená též v závěru, podle něhož důkazní břemeno ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti člena orgánu společnosti za škodu nese – a to i podle úpravy účinné od 1. ledna 2001 – žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu (srov. např. důvody rozsudku ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011).
Přípustným pak dovolání nečiní ani námitky, podle nichž se odvolací soud nevypořádal se všemi odvolacími námitkami a jeho rozhodnutí je (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) nepřezkoumatelné. Je tomu tak již proto, že jejich prostřednictvím dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (aniž otevírá právní otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným), a uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod [viz §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].
Otázka tzv. nepřezkoumatelnosti rozhodnutí napadené rozhodnutí ostatně zásadně právně významným nečiní i proto, že ji Nejvyšší soud vyložil v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalovaným (s výjimkou třetího žalovaného) podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly a třetímu žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce třetího žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání žalobkyně ze dne 28. února 2014) podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 37.180,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 7.870,80 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal třetímu žalovanému k tíži dovolatelky celkem 45.350,80 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu