ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.988.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 988/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Waldviertler Sparkasse von 1842 AG, se sídlem Hauptplatz 22, Waidhofen an der Thaya, Republika Rakousko, zastoupeného JUDr. Filipem Pundou, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Klášterská 126, PSČ 377 01, proti žalovaným 1) JZD Slušovice s. r. o., se sídlem Neubuz 19, PSČ 763 15, identifikační číslo osoby 26 21 70 23, 2) I. A., zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, PSČ 755 01 a 3) Ing. J. D., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín I 674, PSČ 760 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1779/2011, o dovolání třetího žalovaného Ing. J. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2013, č. j. 12 Cmo 142/2013-88, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 16. ledna 2012, č. j. 13 Cm 1779/2011-6, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 2.295.379,- Kč s 6% úrokem od 12. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 7.651,- Kč a náklady řízení.
V průběhu řízení o námitkách žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. ledna 2013, č. j. 13 Cm 1779/2011-74, odkazuje na ustanovení §107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl, že na straně žalobce bude dále v řízení pokračováno se společností „ Waldviertler Sparkasse Bank AG, se sídlem Sparkassenplatz 3, Zwettl, Rakouská republika, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Zemským soudem v Krems an der Donau“ (dále jen „společnost“). Přitom měl za prokázané, že původní žalobce zanikl na základě smlouvy o fúzi sloučením ze dne 4. září 2012 a jeho (univerzálním) nástupcem je společnost.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. července 2013, č. j. 12 Cmo 142/2013-88, k odvolání prvního a třetího žalovaných rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, uzavíraje, že „fúze původního žalobce se společností je právní skutečností, s níž zákon spojuje nutnost rozhodnout o procesním nástupnictví, neboť původní žalobce zanikl a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení, ale společnost je jeho procesním nástupcem, který vstoupil do práv a povinností původního žalobce“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný Ing. J. D. dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že „řeší otázku procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, tj. „zda je možné označit žalobce pouze uvedením obchodní firmy a adresy, tedy bez uvedení údaje o identifikačním čísle či jakýmkoliv dalším údajem, a to s odůvodněním, že se jedná o zahraniční právnickou osobu, která je registrovaná v zahraničí“.
Přitom akcentuje, že dle ustanovení §79 o. s. ř. ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci. Zastává názor, že „identifikační číslo žalobce mělo být uvedeno, a to buď dle jeho registrace v zahraničí, či měly být uvedeny jiné doplňující údaje umožňující jeho specifikaci. V případě označení žalobce pouhou obchodní firmou s uvedením adresy (a to bez uvedení, že se případně jedná o sídlo žalobce) není dostačující a nejsou tak splněny základní náležitosti návrhu a stejně není žalobce dostatečně označen ve všech rozhodnutích vydaných soudem prvního a druhého stupně“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání třetího žalovaného je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).
V poměrech projednávané věci, není pochyb o tom, že jak žalobce (Waldviertler Sparkasse von 1842 AG), tak i společnost (Waldviertler Sparkasse Bank AG) byly označeny způsobem umožňujícím jejich identifikaci. Z obsahu spisu je rovněž zjevné, že žalobce byl (mimo jiné) v žalobě označen identifikačním číslem osoby organizační složky žalobce v České republice a v podání společnosti ze dne 2. října 2012 (č. l. 55) jsou navíc jednoznačně uvedeny i údaje registračního čísla žalobce (FN 279850 w) i společnosti (FN 36924 a).
Konečně nelze přehlédnout, že ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby, přičemž z hlediska ustanovení §43 odst. 2 a §79 odst. 1 o. s. ř. by o nedostatečné (rozuměj bránící dalšímu pokračování v řízení) označení žalobce nešlo ani v případě (ne)uvedení identifikačního čísla osoby (respektive registračního čísla zahraniční právnické osoby).
Nejvyšší soud proto dovolání třetího žalovaného podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2014
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu