ECLI:CZ:NS:2014:29.ICDO.35.2012.1
MSPH 59 INS 12/2009
59 ICm 1332/2010
sp. zn. 29 ICdo 35/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. J. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Dušanu Divišovi, advokátu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka IMMAGINATION G. I., spol. s r. o., zastoupenému JUDr. Tomášem Skoumalem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, PSČ 500 02, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 ICm 1332/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka IMMAGINATION G. I, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 5 – Radotíně, Věštínská 36/9, PSČ 153 00, identifikační číslo osoby 25 78 16 51, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 12/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2012, č. j. 59 ICm 1332/2010, 101 VSPH 124/2012-169 (MSPH 59 INS 12/2009), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 19. září 2011, č. j. 59 ICm 1332/2010-86, zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka (IMMAGINATION G. I., spol. s r. o.).
Insolvenční soud – cituje ustanovení §46 odst. 1 a 2, §48 odst. 1 a 2, §517 a §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – uzavřel, že kupní smlouva ze dne 12. února 2008 (dále též jen „smlouva“), kterou dlužník (jako prodávající) převedl vlastnické právo ke sporným nemovitostem na žalobce (Mgr. J. S.) je absolutně neplatná.
Přitom zdůraznil, že uzavírá-li smlouvu za některou smluvní stranu na základě hmotněprávní plné moci zástupce, musí být ze smlouvy patrno, že tak činí jako zástupce, jinak je smlouva neplatná. V poměrech projednávané věci přitom smlouvu za dlužníka uzavřel G. Ž. a ve smlouvě nebylo uvedeno, že jmenovaný jedná jako zmocněný zástupce dlužníka.
Jelikož nedošlo ke změně vlastníka sporných nemovitostí, sepsal žalovaný tyto nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka po právu. Skutečnost, že žalovaný od smlouvy odstoupil z důvodu, že kupní cena ve výši 3.000.000,- Kč nebyla zaplacena, insolvenční soud považoval – vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy – „za nadbytečnou“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. května 2012, č. j. 59 ICm 1332/2010, 101 VSPH 124/2012-169 (MSPH 59 INS 12/2009), rozsudek insolvenčního soudu změnil tak, že sporné nemovitosti vyloučil z majetkové podstaty dlužníka.
Podle odvolacího soudu ze skutkových zjištění insolvenčního soudu vyplývá, že „záhlaví smlouvy bylo jejími účastníky opraveno tak, že do záhlaví bylo dopsáno, že dlužník je při uzavírání smlouvy zastoupen na základě plné moci z 11. února 2005 a k tomuto rukou dopsanému textu v záhlaví smlouvy jsou připojeny dva podpisy, že takto bylo záhlaví smlouvy opraveno předtím, než katastrální úřad rozhodl o vkladu vlastnického práva k nemovitostem podle této smlouvy, a to na základě sdělení katastrálního úřadu o tom, že ke kupní smlouvě nebyla předložena plná moc zástupce, který za dlužníka smlouvu podepsal. To znamená, že k doplnění záhlaví smlouvy stejně jako záhlaví návrhu na vklad do katastru nemovitosti došlo v době, kdy smlouva měla pouze obligační účinky (zavazovala jen její účastníky), ale neměla účinky věcně právní (ještě nedošlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem podle smlouvy). Po doplnění záhlaví smlouvy a návrhu na vklad do katastru nemovitostí o text psaný rukou byla účastníky smlouvy katastrálnímu úřadu zaslána plná moc z 11. února 2005, kterou vystavila a podepsala jednatelka dlužníka S. B. pro G. Ž. a její podpis na plné moci je ověřen před notářem. Podle této plné moci byl G. Ž. (který smlouvu podepsal za dlužníka jako jeho zástupce) jednatelkou dlužníka zmocněn mimo jiné výslovně i k tomu, aby za dlužníka uzavíral smlouvy týkající se nabývání a prodeje nemovitostí“.
„To, že plná moc z 11. února 2005 nebyla připojena ke smlouvám vyhotoveným pro předložení katastrálnímu úřadu, nemůže vést k závěru o její neplatnosti a stejně tak z důvodů shora uvedených nemůže obstát právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva je neplatná pro nedoložení hmotněprávní plné moci zástupce“.
Dále odvolací soud akcentoval, že žalovaný od smlouvy pro nezaplacení kupní ceny nemohl odstoupit, když podle ustanovení §253 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nebyla splněna podmínka, podle níž smlouva o vzájemném plnění v době prohlášení konkursu ještě nebyla splněna zcela ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy. Potud odkázal na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1170/2006 (jde o rozsudek ze dne 6. prosince 2007, uveřejněný pod číslem 42/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jehož závěry, ač formulované při výkladu ustanovení §14 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jsou (dle odvolacího soudu) aplikovatelné i při výkladu ustanovení §253 insolvenčního zákona.
V situaci, kdy dlužník převedl na žalobce vlastnické právo ke sporným nemovitostem a splnil tak zcela před prohlášením konkursu svou povinnost ze smlouvy, nemohl žalovaný platně od kupní smlouvy po prohlášení konkursu na majetek dlužníka odstoupit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu ohledně (ne)platnosti smlouvy a zdůrazňuje, že uzavírá-li smlouvu za některou smluvní stranu na základě hmotněprávní plné moci zástupce, musí být ze smlouvy patrno, že tak činí jako zástupce, jinak je smlouva absolutně neplatná.
Dále poukazuje na skutečnost, že byl-li dlužník v době uzavření kupní smlouvy v úpadku, byl uzavřením kupní smlouvy a následným zápočtem (rozuměj zápočtem kupní ceny) žalobce zvýhodněn jako věřitel dlužníka před ostatními věřiteli dlužníka, což je další důvod, pro který je kupní smlouva neplatná.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Podle ustanovení čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož podepsala-li fyzická osoba smlouvu jako osoba jednající za smluvní stranu, není pro řešení otázky platnosti této smlouvy významné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotně právní plné moci, Nejvyšší soud formuloval již v rozsudku ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněném pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
O tom, že důvodem neplatnosti kupní smlouvy nemůže být (bez dalšího) ani dovolatelem tvrzená „skutečnost“, dle které „byl-li dlužník v době uzavření kupní smlouvy v úpadku, byl uzavřením kupní smlouvy a následným zápočtem zvýhodněn žalobce jako věřitel dlužníka před ostatními věřiteli dlužníka“, rovněž nemůže být pochyb. K tomu srov. ustanovení §235 a násl. insolvenčního zákona, upravující neúčinnost právních úkonů dlužníka, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněného pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 ICdo 13/2012 a ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 ICdo 14/2012, jakož i obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty v projednávané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. října 2012), která podle ustanovení §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí 2.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), tak Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži žalovaného na náhradu nákladů dovolacího řízení celkem částku 2.904,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2014
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu