ECLI:CZ:NS:2014:29.ICDO.36.2014.1
KSBR 28 INS 6579/2011
28 ICm 986/2013
sp. zn. 29 ICdo 36/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně V. K. , zastoupené Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem v Horoměřicích, Nebušická 709, PSČ 252 62, proti žalované M. M. , zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova třída 770/52, PSČ 674 01, o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 ICm 986/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. K. , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 6579/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014, č. j. 28 ICm 986/2013, 11 VSOL 11/2014-40 (KSBR 28 INS 6579/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 28 ICm 986/2013-28 (KSBR 28 INS 6579/2011), odmítl Krajský soud v Brně (dále jen „ insolvenční soud “) žalobu, kterou se žalobkyně V. K. domáhala vůči žalované M. M. určení, že pohledávka žalované ve výši 158.598,84 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení žalobkyně v této výši neexistuje a zbývající pohledávka žalované ve výši 33.517,- Kč je akcesorická a rovněž neexistuje (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o odmítnutí žaloby (první výrok), změnil je ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, jehož přípustnost vymezuje žalobkyně ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Otázky dovoláním předestřené Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014. Tímto usnesením zamítl Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v typově shodné věci (opírající se o shodnou argumentaci). V tomto usnesení (na něž v podrobnostech odkazuje), Nejvyšší soud uzavřel, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle §160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona, §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, přičemž u žalované nebyly zjištěny (podle obsahu spisu) žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu