ECLI:CZ:NS:2014:29.ND.148.2014.1
sp. zn. 29 Nd 148/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalované D. S. , o zaplacení 169.231,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 287/2013, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 287/2013, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze uložil žalované směnečným platebním rozkazem ze dne 23. ledna 2014, č. j. 50 Cm 287/2013-12, zaplatit žalobkyni směnečný peníz 169.123,- Kč spolu s úroky z prodlení, směnečnou odměnou a náhradou nákladů řízení.
Žalovaná spolu s námitkami proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu navrhla, aby byla věc řešena soudem „dle jejího trvalého pobytu“, a to Okresním soudem ve Zlíně, z důvodu (blíže nespecifikovaného) „špatného zdravotního stavu vzhledem k dopravní dostupnosti“.
Žalobkyně se k návrhu na delegaci vhodnou vyjádřila podáním ze dne 20. března 2014 tak, že tato námitka není důvodná, neboť příslušnost soudu se v daném případě řídí §9 odst. 2 písm. j) a §87 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“); věcně a místně příslušným je tak Městský soud v Praze.
Podle §12 o. s. ř., věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V projednávané věci Nejvyšší soud důvody pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu