ECLI:CZ:NS:2014:29.ND.390.2013.1
sp. zn. 29 Nd 390/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatele Ing. J. Š., za účasti GELUS spol. s r. o., se sídlem v Praze 6, Na Dionýsce 1754/6, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 45794634, o neplatnost usnesení valné hromady a neexistenci zápisu z valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 132/2013, o návrhu navrhovatele na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Josef Holejšovský, JUDr. Jana Součková, JUDr. Lenka Grollová, JUDr. Lenka Broučková, JUDr. Olga Římalová, JUDr. Vojtěch Trojánek, Mgr. Eva Dudová a JUDr. Eva Svobodová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Cmo 396/2013.
II. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Karel Podolka, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Milan Bořek, JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Romana Vostřejšová a JUDr. Milena Opatrná nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Ncp 2226/2012.
Odůvodnění:
Návrhy ze dne 19. a 21. února 2012, došlými Okresnímu soudu Plzeň – město dne 23. a 22. února 2012, spojenými ke společnému projednání usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 2. března 2012, č. j. 13 Nc 314/2012-7, se navrhovatel domáhá určení neexistence (neplatnosti) zápisu z jednání valné hromady společnosti GELUS spol. s r. o. (dále jen „společnost“) ze dne 31. července 2007 a určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 31. července 2007.
Vrchní soud v Praze, poté co mu Okresní soud Plzeň – město předložil spis k rozhodnutí o věcné příslušnosti podle §104a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne 11. dubna 2013, č. j. Ncp 2226/2012–26, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné krajské soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Plzni.
Usnesením ze dne 3. června 2013, č. j. 47 Cm 132/2013-33, Krajský soud v Plzni vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
Proti usnesení ze dne 3. června 2013 podal žalobce podáním ze dne 29. července 2013 odvolání, v němž zároveň uplatnil námitku podjatosti „soudních osob z Vrchního soudu v Praze“, které vydaly rozhodnutí o věcné nepříslušnosti, když podle jeho názoru „je zřejmé, že by mohly mít poměr k věci a že by tak mohlo být ovlivněno jejich další rozhodování v této věci“. Dále namítl podjatost „dalších osob z VS, které mohly přijít do kontaktu s předmětnými osobami“.
Podáním ze dne 4. září 2013 žalobce navrhl vydání opravného usnesení k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné nepříslušnosti.
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu spis k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu 7 Cmo a zastupujícího senátu 14 Cmo, a to ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cmo 396/2013 (o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. června 2013) a dále vzhledem k návrhu žalobce na vydání opravného usnesení i k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu 2 Co, jemuž podle rozvrhu práce přísluší projednat a rozhodnout věc sp. zn. Ncp 2226/2012, jakož i zastupujících soudců (členů senátů 1 Co a 3 Co).
Podle ustanovení §14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Cmo 396/2013 projednat a rozhodnout senát 7 Cmo, v němž působí soudci JUDr. Josef Holejšovský, JUDr. Jana Součková, JUDr. Lenka Grollová, JUDr. Lenka Broučková, popřípadě zastupující senát 14 Cmo složený ze soudců JUDr. Olgy Římalové, JUDr. Vojtěcha Trojánka, Mgr. Evy Dudové a JUDr. Evy Svobodové.
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze měl věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. Ncp 2226/2012 projednat a rozhodnout o ní senát 2 Co, v němž působí soudci JUDr. Karel Podolka, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová a JUDr. Milan Bořek. Tento senát podle rozvrhu práce zastupují senáty 1 Co a 3 Co, v nichž dále působí soudci JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Romana Vostřejšová a JUDr. Milena Opatrná.
Všichni jmenovaní soudci ve vyjádřeních k námitce podjatosti shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věcí a že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Nejvyšší soud neshledal žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudců Vrchního soudu v Praze. Jak vyplývá z jejich vyjádření, soudci nemají k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z argumentace žalobce. Dovozuje-li žalobce podjatost soudců JUDr. Karla Podolky, JUDr. Jitky Horové a JUDr. Leandry Zilvarové ze způsobu jejich rozhodnutí ve věci sp. zn. Ncp 2226/2012 (usnesení ze dne 11. dubna 2013, č. j. Ncp 2226/2012-26), a odtud vyvozuje i podjatost dalších soudců Vrchního soudu v Praze, potom přehlíží, že podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou (nemohou být) okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl, že ve výroku uvedení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věcí vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Cmo 396/2013 a sp. zn. Ncp 2226/2012 (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2014
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu