ECLI:CZ:NS:2014:29.ND.392.2013.1
sp. zn. 29 Nd 392/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v konkursní věci úpadce J. K. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o návrhu úpadce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. Iva Novotná, Mgr. Luboš Dörfl, JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, Mgr. Martin Liška, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Milan Bořek, JUDr. Michal Kubín, JUDr. Jindřich Havlovec a Mgr. Ivana Mlejnková, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 182/2013.
Odůvodnění:
V konkursní věci dlužníka J. K., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, vznesl dlužník – u jednání dne 5. listopadu 2013 – námitku vyloučení soudkyně Mgr. Michaely Wenzlové, a to poté, kdy jmenovaná soudkyně poučila dlužníka o tom, že „proti zasedacímu pořádku v jednací síni nelze podávat námitky a že o přítomnosti osob účastnících se jednání (justiční stráže, která je přítomna z důvodu nestandardního průběhu jednání o konečné zprávě, které se konalo 6. listopadu 2012) rozhoduje soud“.
Podáním datovaným 25. listopadu 2013 následně J. K. požádal o sdělení, z jakého důvodu má být při jednáních, kterých má být v dané věci přítomen, přítomna justiční stráž a dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to pro účely doplnění vznesené námitky vyloučení soudkyně.
Podáním datovaným 9. prosince 2013 J. K. vznesl námitku podjatosti „Vrchního soudu v Praze“, a to pro zjevně nepřátelský poměr k jeho osobě, když „navíc“ z dosavadního průběhu konkursního řízení vyplývá, že Vrchní soud v Praze je se soudkyní Mgr. Wenzlovou (jakož i s ostatními soudci Městského soudu v Praze) ať již ekonomicky nebo jinak svázán. Současně akcentoval, že námitku podjatosti Vrchního soudu v Praze doplní o potřebné zákonem stanovené náležitosti příslušným advokátem, který mu bude pro věc určen.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci senátů Vrchního soudu v Praze, a to: 1) 101 VSPH, 15 Cmo a 1 INS, 2) 102 VSPH, 10 Cmo a 2 INS a 3) 103 VSPH, 13 Cmo a 3 INS (tj. soudci označení ve výroku tohoto usnesení), tak, že k věci, k účastníkům a k jejich zástupcům nemají žádný vztah.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
Všichni jmenovaní soudci (rozuměj soudci senátů Vrchního soudu v Praze, kteří by dle rozvrhu práce zásadně byli povoláni rozhodnout o námitce vyloučení vznesené úpadcem) ve vyjádření k námitce podjatosti (§15b odst. 1 o. s. ř.) shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci a že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vyjmenovaných ve výroku rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu