ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.11.2012.1
KSBR 24 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 11/2012-P10-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v insolvenční věci dlužníka M. V. , narozené XY, bytem XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 10, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS XY, o dovolání věřitele č. 10 Shell Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/77, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 15 89 05 54, zastoupeného Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, PSČ 142 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2011, č. j. KSBR 24 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. ledna 2011, č. j. KSBR 24 INS XY, odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 10 (Shell Czech Republic a. s.), doručenou insolvenčnímu soudu dne 30. prosince 2010, ve výši 109.789,75 Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto usnesení účast označeného věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 20. srpna 2010, č. j. KSBR 24 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužníka, dlužníku bylo povoleno oddlužení a věřitelé dlužníka, kteří tak dosud neučinili, byli vyzváni, aby své pohledávky přihlásili do 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, s poučením podle ustanovení §173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), že k později podaným přihláškám nebude insolvenční soud přihlížet a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Úplné znění tohoto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dnem 20. srpna 2010 a posledním dnem lhůty pro přihlášení pohledávek věřitelů tak bylo 20. září 2010.
Jelikož věřitel č. 10 podal přihlášku pohledávky pro částku ve výši 109.789,75 Kč (až) dne 30. prosince 2010, to je po uplynutí výše uvedené lhůty, insolvenční soud s odkazem na ustanovení §173 odst. 1 a §185 insolvenčního zákona přihlášku pohledávky jako opožděnou odmítl a současně rozhodl o ukončení účasti věřitele č. 10 v insolvenčním řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitele č. 10 usnesením ze dne 20. července 2011, č. j. KSBR 24 INS XY, 2 VSOL XY, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud zdůraznil, že insolvenční soud zapisuje do seznamu dlužníků identifikační číslo dlužníka – fyzické osoby, který je podnikatelem, z úřední povinnosti. V dané věci však podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u (insolvenčního) soudu dne 9. srpna 2010 a do dne vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení (20. srpna 2010) neměl insolvenční soud vědomost o existenci závazků dlužníka z jeho podnikání. Až v podání doručeném insolvenčnímu soudu dne 30. září 2010 věřitel č. 10 sdělil, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl neuhrazené závazky vůči označenému věřiteli, přičemž jde o závazky pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka. Současně namítl, že nebyly splněny základní podmínky pro podání návrhu na povolení oddlužení a navrhl řešení úpadku dlužníka konkursem. Insolvenční soud téhož dne (30. září 2010) doplnil do insolvenčního rejstříku údaj identifikačního čísla dlužníka.
Z uvedeného vyplývá – pokračoval odvolací soud – že nejpozději ode dne 30. září 2010 věřitel č. 10 prokazatelně věděl, že ve věci dlužníka je vedeno insolvenční řízení, když nejpozději označeného dne sám zjistil, že o insolvenčním návrhu dlužníka rozhodl insolvenční soud tak, že zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho oddlužení. V poměrech přezkoumávané věci tak uzavřel, že věřiteli č. 10 začala běžet 30 denní lhůta k podání přihlášky pohledávky od 30. září 2010 a v situaci, kdy pohledávku za dlužníkem u insolvenčního soudu přihlásil až 30. prosince 2010, insolvenční soud ji správně jako opožděnou odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 10 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že „je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel především akcentuje, že insolvenční soud postupoval v insolvenčním řízení proti dlužníku chybně již v okamžiku, kdy dlužníku usnesením ze dne 20. srpna 2010 povolil oddlužení a nenahlížel na něj jako na podnikatele. Tímto postupem současně porušil svou zákonnou povinnost zapsat do insolvenčního rejstříku identifikační číslo dlužníka a dopustil tak, že dovolateli jako věřiteli bylo upřeno právo řádně se domáhat uspokojení svých pohledávek za dlužníkem. Ovlivnil tak fungování webové služby ISIR a narušil koncepci insolvenčního zákona založenou na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu dovolateli nemohla začít běžet 30 denní lhůta pro přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení vůči dlužníku.
Dovolatel dále snáší argumenty na podporu závěru, podle něhož je oddlužení nepřípustné u osob, které sice v době podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikaly nebo svou podnikatelskou činnost formálně ukončily, ale stále měly závazky z podnikání.
Ve vztahu k (ne)uveřejnění údaje identifikačního čísla osoby dlužníka v insolvenčním rejstříku dále doplnil, že odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu na základě zcela jiné skutečnosti, než ze které vycházel insolvenční soud, a tím, že „založil své rozhodnutí na tvrzení, že identifikační číslo dlužníka bylo do insolvenčního rejstříku doplněno již dne 30. září 2010, uplatnil v odvolacím řízení pro dovolatele novou skutečnost, která mu nebyla (a ani nemohla být) známa“. V této souvislosti zpochybnil rovněž pravdivost údaje o doplnění identifikačního čísla dlužníka do insolvenčního rejstříku dne 30. září 2010, s tím, že ještě ke dni 21. ledna 2011 v insolvenčním rejstříku identifikační číslo dlužníka zveřejněno nebylo; potud odkázal na „výstupy z insolvenčního rejstříku vyhotovené 21. ledna a 14. října 2011.
„Vzhledem k nezveřejnění identifikačního čísla dlužníka v insolvenčním rejstříku ve lhůtě stanovené v §420 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona, nemohlo být uplynutí 30 denní lhůty posuzováno ode dne zveřejnění rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku ze dne 20. srpna 2010, č. j. KSBR 24 INS XY, ani od data 30. září 2010 (k tomuto datu identifikační číslo dlužníka v insolvenčním rejstříku stále zveřejněno nebylo)“.
Přihlášku pohledávky dovolatele tak insolvenční soud nemohl jako opožděnou odmítnout.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je insolvenční zákon na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 29. prosince 2011, tj. naposledy ve znění zákona č. 188/2011 Sb.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §71 insolvenčního zákona soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení (odstavec 1). Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění (odstavec 2). Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně, je splněna vyvěšením příslušné písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokud zákon nestanoví pouze zveřejnění písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu; při zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně (odstavec 3).
Podle ustanovení §419 insolvenčního zákona insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") [odstavec 1]. Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého dlužníka se vede jeden insolvenční spis (odstavec 2). Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Soudce insolvenčního soudu má přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku (odstavec 3). Na žádost vydá ministerstvo nebo insolvenční soud úředně ověřený výstup z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z insolvenčního rejstříku nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není veden v insolvenčním rejstříku (odstavec 4)
Podle ustanovení §420 insolvenčního zákona, je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo (odstavec 1). Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlišující její firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále místo podnikání, jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo (odstavec 2). Je-li dlužník právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo (odstavec 3). Údaje podle odstavců 1 až 3 zapíše insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku; není-li mu některý z těchto údajů v uvedené době znám, zapíše jej insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo (odstavec 4). Neprodleně po ustanovení insolvenčního správce zapíše insolvenční soud údaj o tom do seznamu dlužníků. Je-li insolvenční správce fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, sídlo, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; je-li insolvenční správce právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo (odstavec 5).
Podle ustanovení §421 insolvenčního zákona v insolvenčním rejstříku insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení tyto písemnosti a informace: a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li tento zákon jinak, c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon (odstavec 1). Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají pomocí elektronického přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že v době po vydání napadeného rozhodnutí v usnesení ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2010, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož ve vztahu k osobám, které v době zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku nebyly účastníky insolvenčního řízení, se zveřejněním rozhodnutí o úpadku plní oznamovací povinnost insolvenčního soudu ve smyslu ustanovení §421 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením §71 odst. 3 insolvenčního zákona a nikoli povinnost insolvenčního soudu směřující k doručení tohoto rozhodnutí (ve smyslu ustanovení §71 odst. 1 insolvenčního zákona). Současně vysvětlil, že zákonem není předepsán způsob, jakým má uživatel provádět vyhledávání dlužníků v insolvenčním rejstříku. Použije-li k vyhledávání některý (či více) z údajů umožňujících spolehlivou identifikaci hledané osoby, nelze mu klást k tíži, že nepoužil ještě jiné údaje. U právnické osoby pak k údajům, jež mají přinést spolehlivý výsledek vyhledávání, patří identifikační číslo osoby a/nebo obchodní firma nebo název (potud, že dlužník i při zobrazení více záznamů plynoucích z možné zaměnitelnosti obchodní firmy nebo názvu nezůstane ve výsledcích vyhledávání uživateli insolvenčního rejstříku utajen). Výsledky vyhledávání na základě zadaných parametrů musí být přitom stejné bez ohledu na to, zda tyto byly zadány do formuláře „základního“ či do formuláře hledání „pokročilého“. Dále Nejvyšší soud dovodil, že vzhledem k významu insolvenčního rejstříku při plnění jeho informativní funkce a k jeho povaze (srov. §419 odst. 1 insolvenčního zákona) je nezbytné vykládat zjištěné nedostatky jeho fungování způsobem, jenž nebude chyby ve fungování veřejné správy (o jejíž informační systém jde) přičítat k tíži osob, jimž má takový systém spolehlivě sloužit. Přitom za řádné fungování informačního systému veřejné správy odpovídá jeho správce a ten je (má být) nejen povinen, ale (na rozdíl od pouhého uživatele takového systému) též schopen, řádné fungování systému doložit.
V této souvislosti Nejvyšší soud dále zdůrazňuje (a to ve shodě s judikaturou odvolacích soudů − k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2010, sp. zn. KSUL 77 INS XY, 3 VSPH XY, respektive usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2011, č. j. KSOS 34 INS XY, 3 VSOL XY), že koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je ve smyslu ustanovení §419 odst. 1 insolvenčního zákona informačním systémem veřejné správy, veřejně přístupným na internetu, který poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudů i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu.
Na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba insolvenčního rejstříku, která umožňuje automaticky komunikovat a vyměňovat si údaje z aplikace insolvenčního rejstříku s jinými aplikacemi přes internet. Poskytuje shodné údaje, které jsou dostupné v interaktivním prohlížení insolvenčního rejstříku. Tyto údaje jsou určeny pro strojové zpracování. Služba je koncipovaná jako veřejná a je zdarma. Předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů.
Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, jmenovitě do seznamu dlužníků (§420 insolvenčního zákona). Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků též identifikační číslo osoby, přičemž tento údaj zapíše insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do sedmi dnů po tomto okamžiku; není-li mu tento údaj v uvedené době znám, zapíše jej do seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud považuje (v poměrech projednávané věci) za právně bezcennou polemiku dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle něhož údaj – identifikační číslo dlužníka – zveřejnil insolvenční soud v insolvenčním rejstříku dne 30. září 2010. Dovolatel totiž podáním datovaným 20. září 2010, doručeným insolvenčnímu soudu 30. září 2010, mimo jiné insolvenční soud upozornil na to, že se z insolvenčního rejstříku dozvěděl, že dne 20. srpna 2010 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o povolení jeho oddlužení. Nejpozději k tomuto datu se tak dovolatel bez jakýchkoli pochybností z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku (bez ohledu na to, zda a kdy bylo následně v insolvenčním rejstříku zveřejněno identifikační číslo osoby dlužníka) spolehlivě dozvěděl o tom, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku oddlužením. Dostalo se mu tak – prostřednictvím insolvenčního rejstříku – všech informací, které potřeboval pro to, aby podal přihlášku pohledávky za dlužníkem insolvenčnímu soudu ve lhůtě 30 dní od uvedeného data (od 20. září 2010); neučinil-li tak, nelze tento stav přičítat k tíži insolvenčnímu soudu, nýbrž k tíži samotnému dovolateli.
Současně nelze přehlédnout, že údaj o tom, že dlužník, který již nebyl podle (jiného) zákona považován za podnikatele, měl závazky (dluhy) vzešlé z jeho podnikání (tj. že ve smyslu ustanovení §389 odst. 1 insolvenčního zákona „je“ podnikatelem), vyšel v insolvenčním řízení najevo (srov. ustanovení §420 odst. 4 části věty za středníkem insolvenčního zákona) až 30. září 2010, a to na základě podání samotného dovolatele. Do té doby tak nelze insolvenčnímu soudu (důvodně) vytýkat, že v insolvenčním rejstříku údaj identifikačního čísla osoby dlužníka nezveřejnil (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 1719/13).
Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání věřitele č. 10 podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu