ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.15.2013.1
KSBR 40 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 15/2013-B-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS XY, o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2012, č. j. KSBR 40 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 19. prosince 2012, č. j. KSBR 40 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 29. října 2012, č. j. KSBR 40 INS XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zrušil oddlužení dlužníka P. M. (schválené usnesením ze dne 21. října 2011, č. j. KSBR 40 INS XY) a prohlásil na majetek dlužníka konkurs.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §389, §390 odst. 3 §395 odst. 1 a §418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) − uzavřel, že dlužník „neuvedením správné výše závazků do insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr a v důsledku toho dosáhl rozhodnutí o schválení oddlužení“; za této situace insolvenční soud zcela správně schválené oddlužení zrušil a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.
Přitom zdůraznil, že kdyby dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl svůj závazek vůči věřiteli AD PROPERTY, s. r. o. (dále jen „společnost A“), byl by schopen ze svého příjmu uhradit za pět let nezajištěným věřitelům pouze 23,46 % (respektive, byl-li by insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty 22.89 %,) jejich pohledávek; hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by tak byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Této skutečnosti si pak byl dlužník vědom, neboť poté, co společnost A pohledávku přihlásila a k jejímu přezkoumání bylo nařízeno zvláštní přezkumné jednání, předložil darovací smlouvu uzavřenou 27. září 2012, na základě níž se „dárce zavázal darovat dlužníkovi po dobu 48 měsíců a to počínaje měsícem listopad 2012, částku 9.447,- Kč“. K označené darovací smlouvě odvolací soud nepřihlédl, jelikož „je nutno vyjít pouze ze zajištěných příjmů, které měl dlužník k dispozici při podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, tj. ke dni 15. srpna 2011, neboť na základě těchto skutečností insolvenční soud požadované oddlužení dlužníkovi schválil“.
Dovolání dlužníka proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které může být přípustné pouze podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) a §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož dlužník sledoval návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je v souladu se závěry formulovanými v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 a ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněných pod čísly 14/2012, 112/2012 a 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Není totiž žádných pochyb o tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel svého zahraničního věřitele a že teprve poté, kdy společnost A v insolvenčním řízení (včas) přihlásila pohledávky ve výši 1,511.560,- Kč, předložil ke zvláštnímu přezkumnému jednání výše zmíněnou darovací smlouvu. Jinými slovy, se zvýšením příjmů (vědomě) vyčkával až do doby, než „zamlčený“ věřitel přihlásil svou pohledávku. O „opravdovou nápravu“ nepoctivého jednání ze strany dlužníka tak evidentně nešlo.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu