ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.43.2014.1
MSPH 91 INS 9139/2012
sp. zn. 29 NSČR 43/2014-A-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66, identifikační číslo osoby 25124986, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 9139/2012, o insolvenčním návrhu věřitele ACB Ponava, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 27571068, zastoupeného Rainerem Frankem, advokátem, se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Holečkova 105/6, PSČ 150 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č. j. MSPH 91 INS 9139/2012, 1 VSPH 1417/2012-A-50, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal dlužník dovolání (A-55), které posléze, podáním došlým Městskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 29. března 2013 (A-60), vzal v plném rozsahu zpět.
Nejvyšší soud na základě tohoto dispozitivního úkonu dlužníka dovolací řízení zastavil podle §243b odst. 5 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
K tomu, že dlužník posléze (podáním ze dne 18. září 2013, došlým insolvenčnímu soudu téhož dne) vzal zpětvzetí dovolání „zpět“ (s odůvodněním, že zpětvzetí dovolání učinil v omylu vyvolaném postupem insolvenčního soudu), již Nejvyšší soud nepřihlédl. Není totiž pochyb o tom, že řádně učiněné zpětvzetí dovolání je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu. Stane-li se tak, nelze takový procesní úkon již vzít zpět či jej později odvolat, a to ani v případě, učinil-li by účastník zpětvzetí dovolání v omylu (omyl v procesním úkonu nemá za řízení právní význam). K tomu srov. v soudní praxi např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. března 2001, sp. zn. 20 Cdo 1211/99 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 49), ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo 500/2002 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2002, pod číslem 175) a ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 11. prosince 1997, sp. zn. IV. ÚS 295/97, uveřejněný pod číslem 162/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výše učiněné závěry) Nejvyšší soud poznamenává, že zjevně nepřiléhavé jsou ostatně i úvahy dovolatele, podle nichž byl postupem insolvenčního soudu (který jej v situaci, kdy podané dovolání nebylo podepsáno advokátem, příp. zaměstnancem dovolatele s právnickým vzděláním, vyzval ve shodě s ustanovením §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. k odstranění nedostatku povinného zastoupení) uveden v omyl (jenž měl podle dovolatele spočívat v tom, že insolvenční soud postupoval výše uvedeným způsobem i přesto, že dovolatel byl podle plné moci založené ve spise zastoupen advokátem JUDr. Janem Brožem a soudu tak nic nebránilo „dovolání posuzovat tak, jako by splňovalo všechny náležitosti nezbytné k jeho projednání“), na jehož základě pak vzal své dovolání (maje za to, že není schopen požadavku insolvenčního soudu vyhovět) zpět. Dovolatel totiž v této souvislosti jednak přehlíží, že podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení není splněna již tím, že dovolatel je na základě procesní plné moci zastoupen advokátem, nýbrž je současně nezbytné, aby dovolání bylo zvoleným zástupcem dovolatele rovněž podepsáno (srov. §241 odst. 4 o. s. ř.), navíc dovolatel v době podání dovolání již tvrzeným zástupcem ani zastoupen nebyl [srov. podání dovolatele ze dne 1. března 2013 (A-58), z jehož obsahu – mimo jiné – plyne, že došlo k zániku plné moci udělené advokátu JUDr. Janu Brožovi a že dovolatel v daný okamžik není zastoupen ani jiným advokátem (srov. též ustanovení §28 odst. 2 o. s. ř.)].
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2014
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu