Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.05.2014, sp. zn. 29 NSCR 59/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.59.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.59.2014.1
KSPL 54 INS XY sp. zn. 29 NSČR 59/2014-A-19 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka L. E. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou, se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, PSČ 339 01, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2014, č. j. KSPL 54 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. listopadu 2013, č. j. KSPL 54 INS XY, jímž Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh dlužníka. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Dovolatel v dovolání k otázce přípustnosti dovolání uvádí jen to, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. a že „je přesvědčen, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jehož řešení se podle přesvědčení dlužníka odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a též že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Z této formulace není zřejmé, v čem konkrétně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odchyluje. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 ). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v této insolvenční věci bylo vydáno 3. ledna 2014, takže s přihlédnutím k části první, článku II zákona č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, se možnost přiměřené aplikace občanského soudního řádu pro dovolací řízení poměřuje ustanovením §7 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014. Jelikož insolvenční řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, nýbrž podle insolvenčního zákona, neuplatní se v této věci (byť insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a na dané dovolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (v aktuálním znění). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. května 2014 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2014
Senátní značka:29 NSCR 59/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.59.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-22