ECLI:CZ:NS:2014:3.TCU.108.2013.1
sp. zn. 3 Tcu 108/2013 -12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. června 2014 v neveřejném zasedání návrh obviněného J. K. , na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a rozhodl takto:
Návrh odsouzeného J. K., aby Nejvyšší soud podle §10 odst. 2 trestního řádu rozhodl, že je ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002 vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, se zamítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2003 č. j. 6 To 264/2003-93 byl obviněný J. K. v trestní věci, jež byla v prvním stupni vedena u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002, uznán vinným spácháním dílem dokonaného a dílem nedokonaného trestného činu vydírání a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Na základě jeho žádosti rozhodl Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 30. září 2004, č. j. 2 PP 711/2004-10, podle §61 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. prosince 2009, o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který kromě výše uvedeného trestu zahrnoval i další trest ve výši 3 let, uložený v jiné trestní věci. Zároveň mu stanovil zkušební dobu v trvání pět roků a vyslovil nad ním dohled. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel i poté dopustil trestné činnosti, rozhodl Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 4. dubna 2008, č. j. 2 PP 711/2004-64, podle §64 odst. 1 trestního zákona, že stěžovatel vykoná zbytek uvedených trestů odnětí svobody (konkrétně 1353 dní), z nichž byl podmíněně propuštěn. Krajský soud v Ústí nad Labem toto usnesení k stížnosti stěžovatele potvrdil svým usnesením ze dne 22. května 2008, č. j. 6 To 312/2008-72. Okresní soud v Litoměřicích následně rozhodl příkazem ze dne 19. června 2008, sp. zn. 4 T 204/2002, o nařízení výkonu zbytku obou trestů, který však stěžovatel ve stanoveném termínu nenastoupil.
Následně byl obviněný J. K. dne 14. března 2009 v I. zatčen pro krádež a byl vzat do vazby, což bylo komunikováno příslušným orgánům České republiky. Okresní soud v Litoměřicích pak na základě této informace vydal dne 9. června 2009 evropský zatýkací rozkaz sp. zn. 6 T 338/2007 za účelem trestního stíhání v jiné věci pro blíže specifikovanou trestnou činnost převážně majetkového charakteru, ke které mělo dojít v období od května 2005 do dubna 2007. V řízení před italskými justičními orgány obviněný výslovně prohlásil, že nesouhlasí s předáním a nevzdává se zásady speciality. Protože však tyto rozhodly o přípustnosti jeho předání, byl dne 9. prosince 2010 předán do České republiky, kde byl po příletu zatčen a podle příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. srpna 2008, č. j. 4 T 204/2002-137, tedy příkazu vydaného v prvně uvedené trestní věci, eskortován do Vazební věznice P.-R.
V souvislosti s výkonem tohoto trestu odnětí svobody, tedy z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2003, č. j. 6 To 264/2003-93, ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002, podal obviněný K. žádost o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení s poukazem na §11 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého je osobou, k jejímuž trestnímu stíhání je třeba souhlasu.
Trestním stíháním se dle §12 odst. 10 tr. ř. rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé.
Nejvyšší soud v tomto návrhovém řízení shledal, že trestní věc vedená u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002 je věcí již pravomocně skončenou. Vzhledem k této klíčové skutečnosti (a s odkazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tcu 219/2012 ze dne 28. 5. 2013) rozhodování o vynětí odsouzeného K. z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle §10 odst. 2 tr. ř. ztrácí smysl, a proto Nejvyšší soud návrh odsouzeného věcně zamítl.
Jako obiter dictum Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že si je vědom skutečnosti, že v dané věci došlo k pochybení v tom smyslu, že byla porušena zásada speciality dle §406 odst. 1 tr. ř. v tom směru, že osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu či ji osobní svobody zbavit pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána. Takovouto vadu u pravomocně skončeného trestního stíhání však nelze napravit v rámci řízení o vynětí z pravomoci orgánu činných v trestním řízení. Navíc současně zjistil ze spisového materiálu, že tato vada již byla napravena rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2013 v rámci projednané ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 111/12 a navrhovatel se tedy ani již nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2003, č. j. 6 To 264/2003-93, ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud podaný návrh (jak uvedeno výše) zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka