ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1213.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1213/2014 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2014 o dovolání podaném obviněným D. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 99/2014 ze dne 10. dubna 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 184/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 184/2011 ze dne 10. ledna 2014 byl dovolatel uznán vinným ad 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009, trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), ad 2) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj byl podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy (přečiny) byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání obviněného D. K. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 99/2014 ze dne 10. dubna 2014 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tak vyrozumění o veřejném zasedání dne 10. 4. 2014 mu bylo doručeno fikcí dne 29. 3. 2014, on však pobýval od 15. 3. 2014 v zahraničí, kde byl v důsledku závažných zdravotních komplikací dne 20. 3. 2014 operován a následně léčen a z nemocnice byl propuštěn až dne 12. 4. 2014, tedy po dni konání veřejného zasedání. Ve svém aktuálním stavu nebyl ani schopen se připojit do své datové schránky a o rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku se dověděl až dne 23. 6. 2014. Uvedl, že v současnosti shání přes příslušnou ambasádu informace a zdravotní dokumentaci ke své hospitalizaci. Tím, že soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, bylo podle jeho přesvědčení porušeno jeho právo na obhajobu. Dále uvedl, že ani v letech 2012 - 2013 se nemohl buď z pracovních důvodů nebo zdravotních důvodů účastnit hlavního líčení a tato proběhla bez jeho řádných vyrozumění či předvolání. K dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. uvedl, že skutkové věty popsané v rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, nepostihují všechny znaky odpovídající výše uvedené právní kvalifikaci. Co se týká skutku pod bodem 1) zde absentuje jeho úmysl obohatit se tím, že by poškozenou uvedl v omyl a zamlčel jí svou tíživou finanční situaci, ohledně bodu 2) pak zejména absentuje skutečnost, že by si jakýmkoli způsobem přisvojil svěřené věci. Poukázal též na skutečnost, že dle jeho přesvědčení byla porušena zásada in dubio pro reo, nebylo mu umožněno vyslechnout svědky (zejména poškozenou M., svědek H. nevypovídal pravdu. Vyjádřil přesvědčení, že finanční prostředky byly poškozené M. vráceny, a to formou faktury, která je i v účetnictví jeho společnosti. Také popsal motiv, proč na něj poškozená podala trestní oznámení, jímž měla být žárlivost a osobní antipatie obviněné. Závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 6 To 99/2014, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2014, sp. zn. 2 T 184/2011, a poté podle §265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem a zprostil obviněného obžaloby.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Pokud se týká hlavního líčení, dovolatel bez bližší konkretizace vytýká, že byla bez jeho účasti prováděna v letech 2012 - 2013, ke kterým nebyl předvolán ani o nich nebyl vyrozuměn. Zde je však namístě uvést, že příslušné odsuzující rozsudky vynesené soudem prvního stupně v letech 2012 - 2013 byly vždy k odvolání obviněného K. zrušeny. V případě odsuzujícího rozsudku ze dne 26. 4. 2013 přitom byla jedním z důvodů jeho zrušení právě skutečnost, že došlo k porušení práva dovolatele zúčastnit se hlavního líčení toho dne konaného. Dovolatel proto podle názoru státního zástupce nemůže podaným dovoláním znovu vytýkat porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u těch hlavních líčení, která se konala před posledním kasačním rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2013 sp. zn. 6 To 272/2013. Poukázal na skutečnost, že po 4. 9. 2013 bylo postupně nařízeno několik hlavních líčení, která však byla zmařena proto, že se dovolateli nepodařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení. Proto hlavní líčení proběhlo až dne 10. 1. 2014, ke kterému se dovolatel nedostavil, ačkoli předvolání k tomuto hlavnímu líčení mu doručeno bylo. Z hlediska ustanovení trestního řádu o přípravě hlavního líčení a o doručování tedy konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nic nebránilo. Žádné jiné porušení podmínek stanovených v §202 odst. 2, 4 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného dovolatel nevytýká. K porušení ustanovení trestního řádu o účasti obviněného u veřejného zasedání proto nedošlo. Pokud se týká veřejného zasedání o odvolání, pak zákon stanoví podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného podstatně méně striktně nežli pro konání hlavního líčení bez účasti obviněného. Jediným ustanovením, které výslovně upravuje podmínky konání takového veřejného zasedání, je ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., které však na předmětnou trestní věc evidentně nedoléhá. Pokud se týká veřejného zasedání o odvolání, obviněný uvádí, že se o veřejném zasedání dne 10. 4. 2014 fakticky nedozvěděl a nemohl se ho účastnit vzhledem ke své hospitalizaci v zahraničí. Neuvádí však, které konkrétní ustanovení o přípravě veřejného zasedání nebo o doručování bylo postupem odvolacího soudu porušeno. (Nekonkretizuje ostatně ani stát, resp. zdravotnické zařízení, ve kterém se měl nacházet.) Státní zástupce proto uzavřel, že postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení žádného ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání a že s ohledem na okolnosti výše uvedené nelze dovodit porušení procesních, resp. obhajovacích práv obviněného ani z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý mj. právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží dle vyjádření státního zástupce k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Vyjádřil přesvědčení, že je sporné, zda dovolatelem paušálně formulované námitky o nesouladu obsahu skutkových vět a zákonných znaků stíhaných trestných činů vůbec mohou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Konstatoval proto pouze tolik, že skutková zjištění v podobě vymezené ve skutkových větách odpovídají všem zákonným znakům přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo zatíženo vadou uvedenou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., resp. jeho část spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Uzavřel proto, že uplatněné námitky zčásti neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům, zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Předně je nutno souhlasit se státním zástupcem, že přezkum dovolacího soudu se nevztahuje na předchozí části řízení konané v letech 2012 - 2013, kdy nyní vydaným rozhodnutím předcházel rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 2. 2012 sp. zn. 2 T 184/2011, který však byl k odvolání podaným dovolatelem zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012 sp. zn. 6 To 548/2012, a odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 4. 2013 sp. zn. 2 T 184/2011, který však byl opět zrušen na základě odvolání dovolatele usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2013 sp. zn. 6 To 272/2013. Proti těmto rozhodnutím není mimořádný opravný prostředek přípustný, když v kompetencích Nejvyššího soudu je přezkoumat pouze pravomocná rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem napadená. Co se týká konkrétně hlavního líčení dne 10. ledna 2014, které bylo nařízeno po několika odročených hlavních líčeních, k tomuto byl dovolatel řádně předvolán (doručenka č. l. 399), přesto se na něj bez omluvy nedostavil, proto bylo zcela v souladu s trestním řádem postupováno podle §202 odst. 2 tr. ř., když bylo konáno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Co se týká veřejného zasedání konaného dne 10. dubna 2014, vyrozumění o tomto veřejném zasedání bylo doručeno dovolateli do datové schránky fikcí dne 29. 3. 2014 (č. l. 446). Zde nezbývá než konstatovat, že dovolatel věděl, že je proti němu vedeno trestní řízení, ke konání řízení odvolacího soudu dal sám podnět svým odvoláním, a přestože tak mohl očekávat, že soud bude v dané věci konat úkony (nařizovat jednání), neoznámil soudu svůj údajný pobyt v zahraničí. Pokud za dané situace mu bylo vyrozumění o konaném veřejném zasedání doručováno do datové schránky a řádně doručeno fikcí, dovolatel se k veřejnému zasedání bez omluvy nedostavil, pak nezbývá než konstatovat, že bylo soudem rozhodnuto, v souladu s trestním řádem, konat toto veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Pro úplnost lze dodat, že dovolacímu soudu nebyly do dnešního dne doručeny žádné dovolatelem deklarované dokumenty týkající se jeho údajné hospitalizace v (blíže nespecifikované) zahraniční nemocnici.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že valná část námitek tak, jak je uplatnil dovolatel, není způsobilá být právně relevantně uplatněna nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. To proto, že dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní hodnocení provedených důkazů a s ním spojenou vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, případně se domáhá hodnocení důkazů zcela odlišným způsobem, než učinily soudy dosud ve věci činné. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé (ve věci provedené) důkazy hodnotily a proč neuvěřily výpovědi dovolatele a uznaly jej vinným výše uvedenými trestnými činy. Vycházely tak z výpovědi poškozené M., svědků Ing. Ch., Ing. H., Ing. H. a celé řady listinných důkazů.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
Jedinou námitkou uplatněnou právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem tak může být (se značnou mírou tolerance) námitka, že ve skutkové větě absentuje jeho úmysl spáchat jemu přisuzované trestné činy. K té však lze pouze ve stručnosti uvést, že součástí popisů obou skutků jsou všechny znaky dovolateli přisuzovaných trestných činů tak, jak jsou předpokládány zákonem, když z popisu skutku pod bodem 1) zcela zřetelně vyplývá, že dovolatel se zavázal poškozené vrátit do určitého data finanční prostředky, přestože si byl vědom své tíživé situace a zjevně nebyl schopen a ani neměl v úmyslu tyto prostředky vrátit, přičemž tyto skutečnosti poškozené zamlčel. Z popisu skutku pod bodem 2) pak jasně plyne, že poškozené společnosti vrátil ze zapůjčených 2 ks monitorů toliko jeden monitor, přičemž druhý si ponechal.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že došlo k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, avšak již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku, byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že námitky právně relevantně uplatněné pod těmito dovolacími důvody shledal Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné, nemohlo dojít ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka