ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1268.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1268/2014 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2014 o dovolání podaném obviněným P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 217/2014 ze dne 25. června 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 112/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 112/2013 ze dne 5. května 2014 byl dovolatel uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále je tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně bylo rozhodnuto i o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání obviněného P. K. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 31 To 217/2014 ze dne 25. června 2014 tak, že podané dovolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesplnění procesních podmínek dle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. spočívá v tom, že soud prvního i druhého stupně nepostupoval v souladu s trestním řádem, a to zejména v souvislosti s hodnocením provedených důkazů. Soud prvního i druhého stupně pečlivě neuvážil všechny okolnosti případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Dále vyjádřil přesvědčení, že jednání, jehož se měl dopustit, bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin, přestože znaky trestného činu nebyly naplněny. Soudy dle jeho přesvědčení opomněly vzít v úvahu jeho jednání, kdy chtěl zaplatit za koberec HAWAI a byla mu naúčtována cena 2.631,- Kč a vzhledem k tomu, že neměl dostatek hotovosti, opustil prodejnu a vzdálil se pro peníze. Vyjádřil přesvědčení, že základem případu je cena za koberec HAWAI, tedy to, zda činí jeho cena 299,- Kč za m² či 269,- Kč za m². To, že soud neověřil, ze kterého období pocházel obhajobou předložený akční leták, je porušením jeho práva na spravedlivý proces. Dále nezhodnotily soudy skutečnost, že měl možnost čerpat 10% slevu z každého nákupu. Uzavřel tak, že v daném případě nedosáhla škoda způsobená na cizím majetku částku 5.000,- Kč. To proto, že na pokladně uhradil 519,- Kč a společnost BAUHAUS, k. s., prodala posléze zabavený koberec za 3.872 Kč, vzniklá škoda na cizím majetku tak činí pouhých 1.140 Kč a „skutek označený v obžalobě tedy nesplňuje materiální a formální znaky trestného činu a tudíž nemůže být trestným činem.“ Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud „podle §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. 31 To 217/2014-83 ze dne 25. června 2014 a rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 3 T 112/2013-71 ze dne 5. května 2014 zrušil a podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265 l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že je přesvědčena o tom, že dovolatel neuplatnil žádné námitky, kterými by jiným způsobem, než tím, který použil ve svém předcházejícím odvolání, kvalifikovaně zpochybnil logiku odůvodnění těch přijatých skutkových závěrů, kterého se mu ze strany soudů obou stupňů dostalo, a to zejména z toho pohledu, že skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a že jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Uvedla, že při uplatnění jeho hmotně právního odkazu na chybějící respekt orgánů činných v trestním řízení k předepsanému způsobu zjištění výše způsobené škody podle ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává (§137 věta prvá tr. zákoníku) dovolatel nevychází z opatřených skutkových zjištění k aktuální jednotkové ceně odebraného koberce, ale svůj závěr o ceně nižší opírá o důkazně nepodložené tvrzení splněných podmínek pro poskytnutí slevy z ceny s výsledným výpočtem takového škodlivého následku, ze kterého již nelze dovodit jeho odpovědnost za majetkový trestný čin. Přestože z pohledu námitek stran výlučně skutkového základu takové právní námitky nejsou splněny pro splnění podmínek dovolacího přezkumu, lze toliko nad rámec podaného vyjádření připomenout, že se touto otázkou již zabývaly soudy obou stupňů a zcela správně vycházely z povahy přisouzeného podvodného jednání, na jehož podkladě došlo k vylákání odebraného zboží za cenu zcela jinou, než byla cena zboží skutečně odebraného. Za tohoto stavu, kdy v daném případě nedošlo k řádnému uhrazení odebraného zboží a tedy ani k jeho řádnému zakoupení, nemohly se soudy logicky přiklonit k té části dovolatelovy obhajoby, podle které mu měl svědčit slevový bonus výhodné ceny zboží a opravňovat jej tak k jeho uplatnění. Soudům lze dle státní zástupkyně dále přisvědčit i v tom, že při zvážení obdobného významu eventuality využití tzv. věrnostního bonusu, jehož účinky se opět mohly projevit jenom při výhradně korektním a poctivém obchodním přístupu zákazníka, o který však v daném případě nešlo. Škoda, způsobená přisouzeným jednáním, tak byla zcela správně vypočtena podle pravidla uvedeného v §137 věty prvé tr. zákoníku na podkladě aktuální ceny zboží, prodávaného v době a místě činu poškozeným a spočívala v rozdílu takové ceny za skutečně odebrané zboží a ceny uhrazené za zboží, které bylo za takové zboží pouze vydáváno. Z hlediska takto stanovené výše způsobené škody nejsou dány důvody k pochybám, že vůči dovolateli bylo namístě vyvození trestní odpovědnosti pro přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedený závěr o správnosti právního posouzení jeho jednání pak nemůže být dle státní zástupkyně ovlivněn postupem poškozeného při uplatnění jeho adhezního nároku, který nesprávně opíral o částku ve výši 3.872,05 Kč, za kterou se mu podařilo takto vylákané zboží následně prodat se slevou jinému zákazníkovi, neboť jde o okolnost, která nastala po dokonání dovolatelova podvodného jednání. Taková částka byla naopak zcela správně zohledněna při rozhodování o konečné výši neuspokojeného adhezního nároku poškozeného, který tak mohl být přiznán toliko v částce 1.140,50 Kč. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání odsouzeného P. K. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) trestního řádu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že dovolatel, byť poukazuje na nesprávné právní posouzení skutku soudy dosud činnými ve věci, pouze vyjádřil prostřednictvím svých námitek nesouhlas s tím, v jaké šíři tyto soudy prováděly dokazování, jak hodnotily provedené důkazy a předložil dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, podle které způsobená škoda byla nižší, než uvádí soudy a nedosáhla tak hranice rozhodné pro spáchání dovolateli přisuzovaného trestného činu. Takovouto námitku lze s jistou mírou tolerance považovat za právně relevantně uplatněnou, byť ji dovolatel opřel o jiné hodnocení provedených důkazů a jiný skutkový děj, než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování soudy.
Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Podle §137 tr. zákoníku při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává.
V rámci trestního řízení bylo učiněno nesporným, že se předmětný koberec v době činu prodával za 299,- Kč za m². Je pravdou, že dovolatel p ředložil v rámci své obhajoby blíže časově nespecifikovaný akční leták (č. l. 37), kde je uvedena cena akční, jak však vyplývá z obsahu samotného letáku, tato akční cena se vztahuje na uvedené zboží při jednorázovém odběru 50 m², což však nebyl tento případ a cena koberce byla stanovena i na základě vyjádření poškozené společnosti, která jednoznačně uvedla, že koberec byl v danou dobu prodáván za 299,- Kč za m². Též tvrzen í dovolatele o tom, že mohl uplatnit slevu ve výši 10% je právně irelevantní. To proto, že takovou slevu by dovolatel uplatnit mohl na řádně zakoupené zboží. V případě, že zaměstnance poškozené společnosti uvedl v omyl o druhu a metráži kupovaného koberce, jsou jeho spekulace o možnosti uplatnění slevové karty zcela mimo rozhodná zjištění. Je nepochybné, že jeho úmysl směřoval k obohacení se na úkor poškozené společnosti.
Konečně nezbývá než uvést, že jeho jednání předtím, než předložil na pokladně takto podvodně označené zboží, je právně irelevantní a stejně tak nemá pro závěr o vině význam výše škody, kterou poškozená společnost uplatnila v rámci adhezního řízení. To proto, že jak správně uvedl již soud prvního stupně, skutek byl dokonán tím, že dovolatel opustil pokladnu s jiným zbožím, než za které zaplatil a skutečnost, že poškozená společnost následně koberec prodala, měla vliv pouze (právě) z hlediska nároku na náhradu škody.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání uplatnil, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod (nejspíše) uplatnil v jeho první alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Je však zřejmé, že ve věci bylo rozhodováno meritorně a odvolací soud v rámci veřejného zasedání napadené rozhodnutí přezkoumal a poté odvolání jako nedůvodné zamítl podle §256 tr. ř. Nemohlo dojít tedy ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu. Pro úplnost nezbývá než dodat, že se nemohlo jednat ani o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, když námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal dovolací soud jako zjevně neopodstatněné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka