ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1309.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1309/2014 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. listopadu 2014 o dovolání podaném R. R. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 148/2014 ze dne 26. června 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 73/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 73/2013 ze dne 24. března 2014 byl R. R. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil soud náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal R. R. odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 10 To 148/2014 ze dne 26. června 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal R. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že z provedeného dokazování nelze jednoznačně dovodit úmyslné jednání dovolatele opatřit jinému neoprávněný prospěch. Naopak podle něj bylo prokázáno, že se dopustil ojedinělého jednání v rámci velkého množství agendy, kterou byl povinován měsíčně zpracovat. Přitom šlo o dva velmi zdařilé padělky, které nebyly pouhým vizuálním posouzením k rozpoznání s originálními doklady, navíc měl k jejich prozkoumání (na rozdíl od odborníka) pouze lupu. Zůstaly takto dle jeho přesvědčení pochybnosti, zda mohl rozpoznat padělaný doklad, když navíc v tomto směru nebyl nijak odborně proškolen. Vzhledem k výše uvedenému proto vyjádřil přesvědčení, že v jeho jednání nelze spatřovat takový stupeň lhostejnosti, ze kterého by mohlo být usuzováno na zavinění, byť v nepřímém úmyslu. Dále poukázal i na rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 14. 11. 2013 s tím, že rozdílným názorem rozdílných soudců téhož soudu dochází k naprosté právní nejistotě, která má pro něj fatální důsledky. V návaznosti na shora uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové dle §265k tr. řádu zrušil a popřípadě zrušil i předcházející řízení, a věc pak dle §265 l vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 25. září 2014. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že námitky ve svém celku, jak je koncipoval dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání. Jejich prostřednictvím totiž dovolatel předkládá dovolacímu soudu toliko vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a vlastní pohled na hodnocení provedených důkazů, podle kterého nebyl schopen rozpoznat, že se v případě jemu předkládaných dokumentů jedná o padělky.
Soudy však (zejména) v odůvodněních svých (přijatých) rozhodnutí jasně a srozumitelně objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) ve věci provedené důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným uvedeným trestným činem. Vycházely takto především z listinných důkazů, jakými je pracovní smlouva (ze které vyplynula délka doby, po kterou dovolatel působil na své pracovní pozici), odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, technické zkoumání dokladů a písemností (č. l. 89), když z uvedených skutečností vyplynulo, že v případě předmětného dokladu se jednalo o méně zdařilý padělek (přičemž již z pohledu na doklad v průchozím světle bylo patrné, že zde chybí vodoznak), když dále lze poukázat i na spisy obsahující doklady k jednotlivým případům. Ze spisu ODSH-8/2011/388 je přitom jisté, že ačkoli žádost byla přijata dne 20. 6. 2011, rozhodnutí bylo vydáno již dne 15. 6. 2011. Z dalších důkazů poté vyplynulo, že dovolatel se účastnil vzdělávacích programů pro schvalování technické způsobilosti jednotlivých vozidel a vedení registru vozidel v letech 2008, 2010, 2012. Z uvedeného je tak zřejmé, že jeho jednání bylo vedeno nepochybně úmyslem, když soudy rovněž pečlivě zdůvodnily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele v uvedeném směru, a to i s ohledem na jeho tvrzení spočívající v tom, že prý neměl prostředky ani čas takováto (zjevná) falza odhalit.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
Pouze ve stručnosti je možné poukázat i na skutečnost, že si soudy byly vědomy odlišného rozhodnutí v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 23 T 60/2013, ve které ostatně i Nejvyšší soud rozhodoval svým usnesením sp. zn. 3 Tdo 901/2013 ze dne 25. 9. 2013, a u které by se mohlo jevit, že se skutkově jedná o totožný případ. Soudy zde objasnily, že v oné věci obv. R. uplatňoval s dovolatelem totožnou obhajobu, kterou již tehdy soud považoval za nedůvodnou. Soud nyní přihlédl i ke skutečnostem, že pracovní praxe dovolatele byla nesrovnatelně delší a jeho pravomoci v rámci procesu registrace vozidel širší.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka