ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1391.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1391/2013 -54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2014 o dovolání podaném obviněným P . S ., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 31/2013 ze dne 2. 5. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 4/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 4/2012 ze dne 11. 3. 2013 byl obviněný S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený zvlášť závažný zločin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné P. S. a o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání obviněného P. S. a příslušného státního zástupce rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 1 To 31/2013 ze dne 2. 5. 2013 tak, že jej podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil ohledně obviněné S. (ve výroku o trestu) a v této části podle §259 odst. 3 trestního řádu (dále jen tr. ř.) sám znovu rozhodl. Odvolání obviněného S. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný S. (dále jen dovolatel) dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že má za to, že soudy nesprávně posoudily naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Přesto, že upozornil, že nadále trvá na své obhajobě, že nikomu drogy nedistribuoval, vyjádřil přesvědčení, že jednání popsané v napadeném rozsudku nemůže být právně hodnoceno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání. To s tím, že soudy ve vztahu k těžšímu následku dovodily jeho nevědomou nedbalost s poukazem na to, že byl osobou znalou účinku drogy a měl být seznámen se špatným aktuálním stavem poškozeného F., přičemž takový názor nemá dle dovolatele oporu v provedeném dokazování, a to i s ohledem na výpovědi ostatních svědků, kteří potvrdili, že se poškozený o svém zdravotním stavu s nikým nebavil. Znovu zdůraznil, že páchání jakékoli trestné činnosti popírá a uvedl, že existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu na straně druhé, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V této souvislosti upozornil na skutečnost, že ve výpovědích svědků N., K., Z. a spoluobviněné S. se objevují zásadní rozpory, stejně jako není jisté, kdy si poškozený měl drogu aplikovat před svou smrtí naposledy. Poukázal též na skutečnost, že daktyloskopické stopy na sáčcích (od drogy) v bytě poškozeného neobsahovaly jeho otisky prstů. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2013, č. j. 1 To 31/2013-971.“ Dále učinil alternativní návrh, aby „poté Nejvyšší soud ČR buď podle ust. §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci, nebo aby Nejvyšší soud ČR podle ust. §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že ho obžaloby v celém rozsahu zprostí.“ Zároveň požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby v souladu s ust. §265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu trestu.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že vymezenému dovolacímu důvodu odpovídá pouze část námitek dovolatele. S jistou mírou tolerance tak lze dle státního zástupce za relevantní považovat námitku dovolatele, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, když zpochybnil své zavinění ve vztahu k nastalému těžšímu následku, avšak i tuto námitku uplatňuje v souvislosti s polemikou s učiněnými skutkovými zjištěními, když ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že dovolatel o zdravotními stavu poškozeného ve skutečnosti věděl. To proto, že neutěšený stav poškozeného musel být zřejmý každému již při letmé návštěvě u poškozeného, který byl nepohyblivý a vykazoval známky zjevně vážnějšího onemocnění. Navíc státní zástupce zdůraznil, že v případě dovolatele bylo shledáno zavinění ve formě nedbalosti nevědomé ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a to je dáno tehdy, jestliže pachatel sice nevěděl, že svým jednáním může porušení či ohrožení zákonem chráněného zájmu způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl a měl. Tyto podmínky byly dle státního zástupce u dovolatele splněny, neboť skutečnost, že po aplikaci drogy může dojít k závažným následkům, či dokonce smrti uživatele, je skutečností obecně známou, a to tím spíše, byl-li poškozený dlouhodobým a pravidelným uživatelem metamfetaminu stejně jako dovolatel, který byl jeho dlouhodobým dodavatelem návykových látek. Nadto státní zástupce poukázal na skutečnost, že přesto, že bylo provedeným dokazováním prokázáno, že dovolatel věděl o špatném zdravotním stavu poškozeného, z provedeného dokazování dále vyplynulo, že sám špatný zdravotní stav poškozeného byl pouze spolupůsobící příčinou na smrti poškozeného, když rozhodující příčinou byl otok mozku způsobený intoxikací metamfetaminem. Dále státní zástupce uvedl, že námitky podobného obsahu uváděl dovolatel již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly. Co se týká dalších námitek dovolatele, k těmto státní zástupce uvedl, že těmito již dovolatel vybočil z limitů dovolacího řízení. Námitku týkající se údajného tzv. extrémního nesouladu dostatečně argumentačně nepodepřel a zaměřil se pouze na zdůrazňování údajných rozporů ve výpovědích (označených) svědků, když uzavřel, že dle jeho přesvědčení ve věci žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními shledat nelze. S ohledem na výše uvedené proto dovolání obviněného považuje za zjevně neopodstatněné a navrhl jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Dále navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem. Vzhledem k této skutečnosti vyjádřil přesvědčení, že není potřebné zabývat se návrhem dovolatele na odklad či přerušení výkonu jemu uloženého trestu ve smyslu §265o tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu tak lze s jistou mírou tolerance mít za právně relevantně uplatněnou námitku dovolatele, že jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, i když tohoto právního hodnocení se domáhá (zčásti) na základě jiného skutkového děje, než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování soudy dosud činné ve věci.
Přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Zločinu podle §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt.
Soudy nepochybily, pokud ve vztahu k dovolateli dovodily, že se výše označeného zločinu dopustil ve formě nedbalosti nevědomé dle §16 odst. 1 tr. zákoníku, a to zejména proto, že byl sám dlouholetým uživatelem drogy a její neblahé účinky mu tak musely být známy nejen jako tzv. notorieta (obecně známá skutečnost), ale přímo z osobní zkušenosti. Měl a mohl tak vzhledem ke svým osobním poměrům a okolnostem vědět, jaké fatální následky nadužívání metamfetaminu může mít. Nad rámec uvedeného lze uvést, že ani jeho námitka, že nebylo prokázáno, že by věděl o špatném zdravotním stavu poškozeného, nemá žádné opodstatnění, a to jednak vzhledem k již výše řečenému, a také vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že poškozeného po dobu několika let navštěvoval, kdy tento byl již zcela upoután na lůžko a i vzhledem k charakteru dalších zdravotních projevů stavu poškozeného, muselo být dovolateli zřejmé, že zdravotní stav poškozeného není optimální (a to i například s ohledem na další léky proti bolesti, kterými poškozeného též zásoboval) a přesto mu dále distribuoval pervitin, o jehož neblahém vlivu na lidský organismus věděl. Lze tak bezpečně uzavřít, že dovolatel spáchal výše označený zvlášť závažný zločin.
Další námitky, které dovolatel uplatnil, již pod deklarovaný dovolací důvod však podřadit nelze. To proto, že jejich prostřednictvím dovolatel brojí toliko proti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy a domáhá se, aby tyto důkazy byly hodnoceny jiným (pro něj příznivějším) způsobem. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a jak tyto důkazy následně hodnotily. Vycházely tak především z výpovědí spoluobviněné S., svědkyní K., B. a N., svědků Z. a B. a celé řady listinných důkazů (protokoly o domovní prohlídce, několik znaleckých posudků), když takto ve věci vedené dokazování již umožnilo soudům přijmout spolehlivý závěr o vině dovolatele.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího a pokud by dovolatel uplatnil toliko výše uvedené námitky skutkového a procesního charakteru, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, nerozhodoval ani o dovolatelem vzneseném návrhu na přerušení výkonu jemu uloženého trestu odnětí svobody ve smyslu §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka