ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1434.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1434/2014 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2014 o dovolání podaném Z. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 420/2013 ze dne 14. listopadu 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 247/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2 T 247/2011 ze dne 9. ledna 2012 byl dovolatel pod bodem 1/ uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený zvlášť závažný zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl odsouzen k trestu propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných ve výroku výše citovaného rozsudku.
O odvolání Z. H. (a příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením sp. zn. 42 To 92/2012 ze dne 18. dubna 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal Z. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého právního zástupce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
V rámci dovolacího řízení Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 1422/2012 ze dne 12. 12. 2012 rozhodnutí soudu prvního stupně a i napadené rozhodnutí soudu odvolacího podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s přihlédnutím k závěrům, které učinil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Následně byl dovolatel rozsudkem Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2 T 247/2011 ze dne 27. května 2013 uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných ve výroku citovaného rozhodnutí.
O odvolání Z. H. proti tomuto rozhodnutí rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 420/2013 ze dne 14. listopadu 2013 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal Z. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejprve zopakoval dosavadní průběh řízení s tím, že se soudy dopustily zásadních chyb, když opět opominuly důkazy navrhované obhajobou. Vyjádřil přesvědčení, že soudy pochybily, pokud vycházely z jeho výpovědi z přípravného řízení ze dne 20. 7. 2011 a dalších důkazů, které měly tuto výpověď podpořit (výpověď spoluobviněného D., výsledky domovní prohlídky, výpovědi dalších svědků z přípravného řízení a odposlechy.) Současně zpochybnil i procesní použitelnost zmíněných telefonních odposlechů. Z hlediska práva na spravedlivý proces zpochybnil i svoje zadržení v prostorách garáže ve V. B. V další části dovolání opět zpochybnil hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí) soudy dosud činnými ve věci. Ohledně dalších skutečností odkázal na svá předchozí podání ve věci. Na základě uvedeného vyjádřil přesvědčení, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces garantovaného mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a tím i k naplnění předmětného dovolacího důvodu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené usnesení odvolacího soudu z 14. 11. 2013, č. j. 9 To 420/2013-642, případně rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu dle ust. §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.“
Opis dovolání byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. doručen k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Příslušný státní zástupce sdělil po seznámení se s obsahem podaného dovolání, že se k němu nehodlá věcně podrobněji vyjadřovat. Z obsahu podaného dovolání totiž vyplývá, že dovolatel opětovně uplatňuje námitky, s nimiž se již zcela vypořádal Nejvyšší soud ve svém předchozím kasačním rozhodnutí ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1422/2012. Zároveň je již ze samotného obsahu podaného dovolání patrné, že v rámci nového projednání věci po předchozí kasaci došlo k úpravě popisu skutku v tom směru, na jaký Nejvyšší soud poukázal. Současně státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak dále zřejmé, že námitky, týkající se hodnocení procesních postupů v předchozím trestním řízení, hodnocení výpovědí (ve věci slyšených) svědků, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že provedené důkazy sám hodnotí odlišným způsobem a vyvozuje z nich vlastní závěry. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely a proč uznaly dovolatele vinným.
Dovolateli lze sice přisvědčit, že soud prvního stupně opět z neznámých důvodů opomněl zhodnotit výpovědi svědků, kteří vypovídali ve prospěch dovolatele. Toto pochybení však již napravil soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení, když se těmito výpověďmi (svědkyně P., C. a H.) zabýval a přiléhavě vysvětlil, proč ani zhodnocení těchto výpovědí nemůže mít žádný vliv na závěr o vině dovolatele. Stejně tak vysvětlil, proč považuje za nadbytečné doplňovat dokazování o výslech svědka V. a zpracování dovolatelem požadovaného znaleckého posudku a zabýval se i provedenými důkazy v podobě odposlechů telefonních hovorů.
Tématem provedení domovních prohlídek se již zabýval dovolací soud ve svém předchozím usnesení, když dospěl k právnímu názoru, že tyto byly provedeny v souladu se zákonem a lze pro stručnost na toto rozhodnutí v uvedeném směru odkázat.
Pro pořádek lze také uvést, že soud prvního stupně upravil skutkovou větu dle pokynů dovolacího soudu tak, aby odpovídala ve věci učiněným skutkovým zjištěním.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud proto neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka