ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.162.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 162/2014 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 o dovolání podaném Ing. Bc. P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 364/2013 ze dne 30. 10. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 124/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 26 T 124/2013 ze dne 9. 8. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, přičemž takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti šesti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání či funkce v bezpečnostních sborech na dobu třiceti šesti měsíců.
V předmětné věci podal Ing. Bc. P. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 364/2013 ze dne 30. 10. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. Bc. P. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že oba přečiny, kterými byl shledán vinným vyžadují úmysl, přičemž jednáním, pro které byl shledán vinným (a které je uvedeno v příslušné skutkové podstatě označených přečinů), nechtěl porušit ani ohrozit zájmy chráněné trestním zákonem a s tím nebyl ani srozuměn. Poukázal na to, že je mu kladeno za vinu, že vědomě porušil označené (závazné) pokyny policejního prezidenta a současně uvedl, že ty mu ani nebyly známy, když je neprostudoval a nebyl mu tak znám jejich obsah. To proto, že tato neznalost byla způsobena jeho značným pracovním vytížením a jeho jistou mírou nedbalosti. Neměl tak být shledán vinným úmyslnými trestnými činy, když v jeho případě šlo o nevědomou nedbalost a takto neměl v úmyslu způsobit někomu škodu nebo jinou újmu, případně získat pro sebe nebo jiného neoprávněný prospěch. I když připustil, že vstupy do počítačových systémů nesprávně a nepřesně administroval, přesto takovým jednáním nemohl založit skutkovou podstatu označených přečinů. Dodal, že ve všech stíhaných případech přitom šlo o podezření z páchání trestné činnosti, kdy jako policista považoval za svou povinnost věc prošetřit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud citovaný rozsudek Okresního soudu v Kladně a s ním související (citované) usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a Okresnímu soudu v Kladně podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) a v něm uvedl, že dovolatel sice formálně vznáší námitky vůči existenci subjektivní stránky předmětných trestných činů, avšak tyto jeho námitky nevycházejí z učiněných skutkových zjištění, jak jsou vymezeny ve skutkové větě i v odůvodnění citovaných rozhodnutí. Z učiněných skutkových zjištění totiž plyne, že dovolatel jednal nikoliv v úmyslu odhalovat trestnou činnost, ale v úmyslu informace získané z počítačových databází předat neoprávněným osobám. Stran prvního výroku o vině potom soudy rozvedly to, že sice nebylo jednoznačně zjištěno, pro koho byly údaje opatřovány, současně však (objektivně) nebyla zjištěna jediná okolnost, kterou by bylo možné vázat na služební činnost dovolatele. V dalších bodech výroku rozsudku soudu prvního stupně tento konstatoval, že zjišťování údajů v informačních systémech bylo určeno výlučně pro soukromé účely známým dovolatele a na jejich žádost takové údaje také dovolatel zjišťoval. Jeho tvrzení, že veškeré lustrace prováděl takto ze služebních důvodů, soudy právem odmítly, když uvedly, že postupy praktikované dovolatelem ani nebyly způsobilé k odhalení nějaké aktuálně páchané trestné činnosti. Přitom úmysl způsobit škodu jinému nebyl ani dovolateli v tzv. právních větách přičítán, i když v tomto směru lze uvažovat o způsobení nemajetkové škody osobám, kterých se zjišťované údaje týkaly. Dále státní zástupce uvedl, že z učiněných skutkových zjištění (obsažených v tzv. skutkové větě) i z odůvodnění předmětných rozhodnutí plyne existence úmyslného zavinění ve vztahu k označeným trestným činům. V této souvislosti státní zástupce poukázal i na to, že u dovolatele, jako policisty ve vedoucím postavení lze bez dalšího předpokládat znalost interních předpisů označených ve výroku o vině v rámci rozsudku přijatého soudem prvního stupně. Avšak, i kdyby tyto předpisy skutečně neznal, muselo mu být zřejmé, že úkolem Policie České republiky není poskytování služeb soukromým osobám ve formě zjišťování údajů o motorových vozidlech a fyzických osobách, to jest činnosti, která odpovídá službám soukromé detektivní kanceláře. Těžiště jeho protiprávního jednání totiž spočívalo nikoli v nesprávné administrativní evidenci vstupů do počítačových systémů, ale v neoprávněném zjišťování údajů ze služebních databází pro potřeby privátních osob z okruhu jeho známých. Státní zástupce uzavřel s tím, že za daných okolností dovolací námitky směřují primárně do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění, uplatněnému dovolacímu důvodu tak neodpovídají, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, jak jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl absenci úmyslného jednání (s tím, že jde o trestné činy, jejichž spáchání úmysl vyžaduje) a dále i to, že neznal příslušné služební předpisy, které mu jemu přisouzenou činnost zakazují. V uvedeném směru však oba soudy přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto je především namístě uvést, že argumentace vedená dovolatelem vychází z jiné interpretace ve věci učiněných skutkových zjištění, a to s poukazem na to, že nejednal úmyslně, neznal příslušné služební předpisy, nezpůsobil nikomu škodu a popsaným způsobem jednal ve snaze odhalit případnou trestnou činnost. Právě z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že popsané informace zjišťoval a následně poskytoval soukromým osobám (svým známým) bez jakékoliv návaznosti na případnou (do úvahy přicházející) trestnou činnost. Přes shora uvedené, lze mít s jistou dávkou tolerance za to, že zvolený dovolací důvod byl uplatněn právně relevantně, co se týče námitek stran úmyslného jednání dovolatele i toho, že svým jednáním neměl způsobit nikomu škodu. Jím podané dovolání je tak zjevně neopodstatněné. To proto, že dovolatel jako zkušený policista musel znát ve výroku rozsudku soudu prvního stupně označené služební předpisy, stejně jako (v obecné rovině), že není oprávněn poskytovat označené informace soukromým osobám (jeho známým), když bylo současně prokazatelně zjištěno, že jeho postup ani nebyl způsobilý odhalit případnou aktuálně páchanou trestnou činnost. Stejně tak i z hlediska námitky o nezpůsobení škody je namístě uvést, že zjevně jednal s úmyslem získat pro jiného neoprávněný prospěch. Takový prospěch nemusí mít majetkový charakter, když v dané věci šlo o to, že předmětné (označené) osoby neoprávněně zvýhodnil (opatřil jim neoprávněný prospěch) právě v získání označených informací protiprávním (již popsaným) způsobem, když bez jeho jednání by tyto osoby požadované informace zjevně nemohly získat.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka