ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.202.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 202/2014 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2014 podaném obviněným R. P. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 188/2013 ze dne 4. 9. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 57/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 57/2012 ze dne 28. 3. 2013 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s tím, že takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků, přičemž v takto stanovené zkušební době mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestnou činností.
V předmětné věci podal obviněný R. P. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 188/2013 ze dne 4. 9. 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin jej potom odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let s tím, že v takto stanovené zkušební době dovolateli uložil, aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětného zločinu by se mohl dopustit pouze za předpokladu, že v souvislosti s jeho trestnou činností by vznikla konkrétní škoda, nebo kdyby se bezdůvodně obohatil. Poukázal na to, že před nástupem do funkce ředitele školy vykonával funkci jeho zástupce, ke které byla dostačující jeho běžná kvalifikace. Funkci ředitele školy přitom vykonával v potřebném rozsahu, bez závad a s dobrými výsledky a dostával proto po právu příslušnou mzdu. Proto pokládá za nesprávné, že odvolacím soudem byl zavázán podle §82 odst. 2 tr. zákoníku k tomu, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Tímto svým rozhodnutím přitom zhoršil jeho situaci oproti výroku z rozsudku soudu prvního stupně, který podle §82 odst. 2 tr. zákoníku dovolateli pouze uložil, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestnou činností. Zmíněné zhoršení své situace potom dovolatel spatřuje v tom, že dle (citovaného) rozhodnutí soudu odvolacího by musel vydat bezdůvodné obohacení (v celém jeho rozsahu) ve zkušební době svého podmíněného odsouzení, zatímco podle rozhodnutí soudu nalézacího by škodu hradil podle svých sil a tedy možností. Uzavřel znovu s tím, že škoda v dané věci nevznikla, protože jako ředitel školy plnil své úkoly, škola vykazovala dobré výsledky, a tedy oprávněně pobíral příslušný plat a nemohl se takto obohatit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí v souladu se zněním §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil a přikázal soudu, jehož rozhodnutí je dovoláním napadeno, aby věc znovu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že za podstatné považuje to, že dovolatel napadá (citovaný) rozsudek soudu prvního stupně, který však byl rozsudkem (citovaným) odvolacího soudu zrušen v celém rozsahu. Nesouhlas dovolatele s rozsudkem soudu odvolacího se potom objevuje až v posledním odstavci podaného dovolání, aniž by z něj bylo zřejmé, že dovolatel jej také napadl, což plyne i z dalšího textu dovolání i z toho, že navrhuje zrušit pouze (již neexistující) rozhodnutí soudu prvního stupně a nikoliv (existující) rozhodnutí odvolacího soudu. Současně státní zástupce uvedl, že si je vědom potřeby vyvarovat se přepjatého formalismu a v jistých mezích se lze domyslet skutečného obsahu podaného dovolání, v dané věci však dovolatel ani neoznačil existující pravomocné rozhodnutí, proti kterému dovolání podává, a proto lze mít za to, že dovolatel v konečném důsledku napadl rozhodnutí zrušené (neexistující) a dovolání by mělo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Dodal, že i kdyby citované rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno nebylo, ani tehdy by nemohlo být dovoláním napadeno, neboť by se nejednalo o rozhodnutí učiněné soudem druhého stupně ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. (rozh. č. 25/2003 Sb. rozh. tr.). Nad rámec uvedeného státní zástupce podotkl, že vlastní námitky dovolatele směřují výlučně do výroku o trestu, pokud tento nesouhlasí s podmínkou, kterou mu odvolací soud stanovil při podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Podle ustálené judikatury (viz i rozh. č. 22/2003 rozh. tr.) však lze námitky vůči uloženému trestu úspěšně vznést jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 trestního zákona a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného tretu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Proto také dovolatel nemohl napadnout ani omezení či podmínky stanovené mu podle §82 odst. 2 tr. zákoníku a jeho argumenty tak nemohly naplnit důvody dovolání vymezené uplatněním ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud se dovolatel zmínil o porušení zákazu reformace in peius, tak současně ani nenamítl porušení zásad spravedlivého procesu. Ani v takovém případě by k zákazu reformace nedošlo, neboť ustanovení §82 odst. 2 tr. zákoníku obsahuje vydání bezdůvodného obohacení až s účinností od 1. 7. 2011 s tím, že otázka vydání je vázána na podmínku „podle svých sil“ (tak jako náhrada škody), když k uvedenému dosud není k dispozici ustálená judikatura. Podmínka „podle svých sil“ by se měla vztahovat i na vydání bezdůvodného obohacení. Přitom vydání bezdůvodného obohacení je ze své podstaty úkolem snazším, než je náhrada škody, protože pachatel vydává jen to, co bezdůvodně získal a nikoliv hradit ze svého to, co jinému způsobil. Takto vrácením bezdůvodného obohacení svůj majetek nezmenší na rozdíl od náhrady škody. Uzavřel s tím, že primárně dovolatel napadl neexistující rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku odvolacího soudu, dovolatel namítl, že správně neposoudily vznik skutečné škody a tedy i jeho bezdůvodné obohacení, když funkci ředitele školy vykonával řádně a s dobrými výsledky a za práci dostával po právu příslušnou mzdu. Vznesená námitka byla sice uplatněna právně relevantně, současně je však neopodstatněnou. Z rozhodnutí obou soudů a z jimi učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že funkci ředitele školy získal v důsledku vlastního protiprávního jednání v podobě zfalšování dokladů osvědčujících jím dosaženého vzdělání, bez čehož by funkci ředitele školy nemohl získat. V důsledku uvedeného by následně také nemohl obdržet příslušný plat, když takto se protiprávně obohatil a získal popsaným činem pro sebe značný prospěch, když mu byla zaměstnavatelem neoprávněně vyplacena částka ve výši nejméně 1.107. 331,- Kč. Nic na tom nemění ani to, že uvedenou funkci řádně (avšak nepochybně protiprávně) vykonával.
Pro úplnost je namístě uvést, že v rámci podaného dovolání dovolatel sice napadl (citované) rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak v důvodech svého dovolání odkázal i na rozsudek soudu odvolacího. Dovolací soud za dané situace potom uvedené vzal v úvahu s tím, že pokud by dovolání odmítl s odkazem na ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (navrhované státním zástupcem), postupoval by takto nepřiměřeně formalisticky. Na druhé straně však další námitky dovolatele stran uložení druhu a výše trestu a s tím související zákaz reformace zjevně pod jím uplatněný dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nespadají, a proto ani dovolací soud na ně (v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku) nemohl reagovat.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka