ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.405.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 405/2014 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2014 o dovolání podaném obviněným M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 424/2013 ze dne 26. listopadu 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 17 T 163/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 17 T 163/2011 ze dne 21. srpna 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uveden trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Týmž rozsudkem byl obviněný J. M. zproštěn dle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) obžaloby pro ve výroku přesně popsaný skutek, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
O odvolání obviněného V. a příslušného státního zástupce (podaného v neprospěch obviněného M.) rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 424/2013 ze dne 26. 11. 2013 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že v řízení předcházející napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že pro posouzení jeho viny je zcela nezbytné, aby byl skutek, v němž je spatřován označený přečin, objasněn v celém jeho rozsahu, což se však nestalo. To proto, že zůstal neobjasněn způsob, jakým měl údajně instalovat předmětné motorové vozidlo do jeho konečného postavení. Vyjádřil nesouhlas se závěry obecných soudů, že je lhostejné, jakým způsobem měl dopravní nehodu zinscenovat s tím, že pokud popis spáchání skutku, tj. způsobu, jakým měl údajně vozidlo do jeho konečného postavení inscenovat, absentuje, není pak možné bez dalšího uzavřít, že takový skutek je trestným činem. Poukázal na skutečnost, že zatímco odvolací soud ve svém prvním zrušujícím usnesení uvedl, že způsob, jakým se vozidlo do konečného postavení dostalo, je podstatný, následně jeho odvolání zamítl s tím, že tato otázka není podstatná, vydal překvapivé a nepředvídatelné rozhodnutí. Pokud soud mechanicky přejal závěr znaleckého posudku znaleckého ústavu Adone, že se předmětná nehoda v daném čase a místě nestala, nerozhodoval podle názoru dovolatele de facto o vině a trestu soud, ale znalec. Dále vznesl otázku, proč by měl nelogicky maskovat první dopravní nehodu nehodou jinou, když auto bylo pojištěno v rámci tzv. havarijního pojištění. Ze shora uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil tímto dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, č. j. 10 To 424/2013-831, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 8. 2013, č. j. 17 T 163/2011-795, a přikázal Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc znovu projednal a rozhodl.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který jej obdržel dne 21. února 2014. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání uplatnil, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout i jim adekvátní závěry právní. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je zřejmé, že námitky tak, jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relativně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. To proto, že dovolatel jejich prostřednictvím toliko polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy, a zpochybňuje skutkový děj, ke kterému dospěly soudy po řádně vedeném dokazování. Je třeba zdůraznit, že soud při rozhodování o vině dovolatele nevycházel toliko z jednoho znaleckého posudku, ale bylo vypracováno znaleckých posudků hned několik (znalci Ing. Strmiska, Ing. Winkler, Ing. Gregora, Ing. Štěrba a Ing. Krejsa). Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, jak tyto znalecké posudky hodnotily (jednotlivě i ve vzájemných souvislostech) a proč dospěly k závěru, že k předmětné dopravní nehodě nedošlo tak, jak uváděl dovolatel. Pro stručnost lze v tomto směru odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně str. 8. Za situace, kdy bylo na jisto postaveno, že se předmětná dopravní nehoda nestala tak, jak uváděl dovolatel, není již podstatné, jak bylo vozidlo do konečné polohy naaranžováno. I když revizní znalec uvedl, že existuje celá řada způsobů, jak mohlo být vozidlo do konečné polohy přistaveno, jednalo by se pouze o spekulace, když tyto by stejně nemohly (eventuálně) být součástí popisu předmětného skutku bez toho, aniž by bylo bezpečně zjištěno, kterým (jediným konkrétním) způsobem se tak stalo.
Jak však správně dovodily ve věci dosud činné soudy, pro naplnění objektivní i subjektivní stránky dovolateli přisuzovaného trestného činu je podstatné a relevantní, že se předmětná nehoda nestala způsobem, jakým úmyslně uváděl dovolatel. Jakékoli opodstatnění tak nelze přiznat ani námitce dovolatele, že není logické, proč by měl u havarijně pojištěného auta maskovat jednu nehodu jinou dopravní nehodou. Je zřejmé, že možností se nabízí několik, jak správně uvedl odvolací soud, jako např. řízení auta v opilosti či např. řízení auta osobou k tomu nezpůsobilou. Jedná se však pouze o spekulace, které nemají jakýkoli právní význam pro závěr, že se dovolatel dopustil jemu přisuzovaného trestného činu.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do soudy učiněných skutkových zjištění. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka