ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.627.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 627/2014 -34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2014 o dovolání podaném obviněným Z. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 398/2013 ze dne 22. 11. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 43/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 67 T 43/2013 ze dne 19. 9. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s již odsouzeným A. B., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k samostatnému peněžitému trestu v počtu dvaceti denních sazeb, kdy denní sazba byla stanovena částkou čtyři sta korun českých a výše takto uloženého peněžitého trestu tak činí osm tisíc korun českých. Pro případ, že by takto uložený peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven dovolateli náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal obviněný Z. Z. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 398/2013 ze dne 22. 11. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Z. Z. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že výpovědi poškozené I. K. nesou rozpory, navíc ta ho ani v rámci vedeného trestního stíhání nepoznala a neuměla popsat ani jeho uniformu. Poukázal i na to, že v kritické době řešil souběžně přestupek svědka A. S. a nesledoval svého kolegu (obviněného A. B.), který v téže době jednal s jiným přestupcem. Uvedl, že na předmětném místě pracují i další orgány policie, případně pracovníci bezpečnostních služeb. Soudy zjištěný skutkový děj přitom neumožnil přijmout jednoznačně právní závěr o jeho vině označeným přečinem, když soudy neprovedly jím navrhované doplnění dokazování v podobě podání zpráv od Oddělení železniční policie na M. nádraží v P., zjištění zda na místě působila bezpečnostní agentura, případně zajištění kamerových záznamů z místa. Namítl i to, že nejednal jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku, neboť se na případném protiprávním jednání spoluobviněného B. nepodílel. Uzavřel s tím, že ve věci nebyl správně zjištěn skutkový stav, a proto také soudy v důsledku této skutečnosti věc nesprávně právně posoudily. Proto navrhl, aby usnesení (citované) Městského soudu v Praze „bylo zrušeno a tomuto soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že na podkladě zvoleného dovolacího důvodu (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Mimo jsou tak námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů a takto i změn ve skutkových zjištěních a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, který sám prosazuje. Poukázal na to, že dovolatel zpochybňuje především výpověď svědkyně K. a shledává v ní rozpory, které jsou však pouze marginální. Naopak její výpovědi korespondují další důkazy, jakými je výpověď svědka S. a K., především však důkazy objektivní povahy jako potvrzení o výběru finanční částky v bance a doklady o předchozích neúspěšných výběrech z bankomatu, které zapadají do časového průběhu zjištěného skutkového děje. K námitce absence spolupachatelství potom uvedl, že ze skutkových zjištění plyne, že dovolatel byl přítomen projednávání přestupku svědkyně K. a postupu spoluobviněného B. přitakal, a tedy byl minimálně srozuměn s jeho evidentním protiprávním jednáním. Neobstojí ani námitka, že v kritické době projednával jiného přestupce, když svědek S. potvrdil, že zaplatil pokutu a svědkyně K. byla pro přestupek projednávána policisty až poté. Z hlediska shledaného skutkového stavu věci tak nešlo shledat žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Uzavřel s tím, že podané dovolání směřuje fakticky pouze proti učiněným skutkovým zjištěním, nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě skutku v kritické době nebyl a shledaným způsobem si nepočínal. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí pečlivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím svědkyně I. K. a poukázaly i na korespondující výpovědi svědka A. S. i na to, že svědkyně K. oba obviněné spolehlivě označila na předložených fotografiích. Stejně tak je namístě připomenout provedené důkazy objektivní povahy a tedy především potvrzení o výběru finanční částky svědkyní K. z banky a předchozí (neúspěšné) pokusy o výběr peněz z bankomatu. Z hlediska namítané absence spolupachatelství je důležitou výpověď svědka S., který potvrdil, že poté, co byl projednán jeho přestupek, se oba obvinění věnovali svědkyni K. Nic na tom nemění ani to, že obviněný B. byl v uvedeném směru aktivnější. Co se týče soudy neakceptovaných návrhů na doplnění dokazování, je především nutno uvést, že ani v rámci hlavního líčení, ani při veřejném zasedání odvolacího soudu nebyly vzneseny návrhy na doplnění dokazování. Pokud potom byly uplatněny v rámci písemně podaného odvolání, tak je třeba odkázat na zjištění, že kamerové záznamy z nádraží nebyly k dispozici a z výpovědi svědka N. bylo zjištěno, že v rozhodné době na označeném nádraží působila pouze Policie ČR a nikoli (jako další) některá z bezpečnostních agentur. Lze takto mít za spolehlivě zjištěné, že popsaný skutek spáchali právě oba obvinění s tím, že označené námitky dovolatele zjevně představují průběh jím vytvořeného (od učiněných skutkových zjištění odlišného) skutkového děje. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka