ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.729.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 729/2014 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 o dovoláních podaných obviněnými V. M. a V. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 55 To 33/2013 ze dne 5. 12. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 18/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 18/2010 ze dne 27. 9. 2012 byl V. M. uznán vinným dvojnásobným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. a V. G. trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl obviněný V. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a obviněný V. G. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem tohoto trestu na dobu dvou let. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podali obvinění V. M. i V. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 55 To 33/2013 ze dne 5. 12. 2013 tak, že je jako nedůvodná podle §265 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali obvinění V. M. i V. G. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku shodně uvedli, že se ani jeden ze skutků, kterými byli shledáni vinnými, nestal. V této souvislosti uvedli, že mezi právními a skutkovými závěry obou soudů existuje extrémní rozpor. Takto zpochybnili ve věci podaný znalecký posudek vyhotovený Ing. Richardem Čepkem s tím, že jsou s ohledem na jeho minulé působení u pojišťovny. Poukázali na nedostatečně učiněná skutková zjištění v jednotlivých případech (sněhové stopy, stopy od valníku), výhrady vznesli i vůči výpovědi svědkyně A. N. (účastníci nehody) i na stopy po vozidle převážející betonovou směs. To vše k jednotlivým skutkům s tím, že uvedeným skutečnostem nemohou odpovídat závěry plynoucí z podaného znaleckého posudku. S ohledem na uvedené pak oba shodně navrhli, aby Nejvyšší soud „sám ve věci rozhodl o zproštění viny dle §226 písm. a) tr. ř. nebo po zrušení usnesení odvolacího soudu ať po zrušení rozsudku OS Lbc, aby věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí“.
K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že oba dovolatelé opakují svou argumentaci vedenou v rámci obhajoby s tím, že s uplatněnými námitkami se náležitě a podrobně zabýval již odvolací soud a jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování a lze na ně bez výhrad odkázat. Dodala, že jestliže přezkumné řízení proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod přezkoumávat vznesené námitky, které dovolatel uplatnil shodně již v řízení o řádném opravném prostředku. Zdůraznila, že dovolatelé se shodně v rámci svého mimořádného opravného prostředku zabývají výlučně otázkami skutkovými, komentují rozsah odvolání a soudům vytýkají nesprávné hodnocení ve věci vedených důkazů. Přitom však skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezené skutky soudy správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Dovolatelé tak ve skutečnosti uplatňují námitky, jejichž povaha je primárně skutková, když soudům vytýkají způsob, jímž realizovaly důkazní řízení a především způsob, jakým hodnotily provedené důkazy s tím, že jejich hodnocení mělo vyznít v jejich prospěch. Domáhají se tak odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů a vykládají provedené důkazy jinak než soud a z této skutečnosti vyvozují odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřují své námitky. Takové výhrady však nesměřují vůči právnímu posouzení věci, ale proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonem stanovených důvodů dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože byla podána z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelé namítli nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného jednání se nedopustili a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jejich neprospěch. Sami přitom nabídli jiný průběh skutkového děje s tím, že k předmětným skutkům vlastně nedošlo. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto především to, proč uvěřily ve věci podanému znaleckému posudku Ing. Richardem Čepkem, znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady, oceňování motorových vozidel, doprava, doprava městská a silniční s tím, že nejsou pochyby o jeho objektivitě a závěry plynoucí z podaného posudku jsou přesvědčivé a korespondují s ostatními učiněnými skutkovými zjištěními. Stejně tak vysvětlily, proč uvěřily svědeckým výpovědím A. N. a P. M. a naopak neuvěřily výpovědím dalších (označených) svědků. Námitky vznesené dovolateli tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit spolehlivě i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka