ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.770.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 770/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 o dovolání, které podal obviněný I. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 67 To 281/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 181/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 1 T 181/2012 , byl obviněný I. S. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu spáchání zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že
„dne 5. 8. 2012 v přesně nezjištěné době od 10:00 hodin do 13:30 hodin v P., P. v bytě donutil poškozenou S. K. násilím k pohlavnímu styku souloží tím způsobem, že ji po předchozích verbálních výpadech vůči její osobě, kdy jí nadával, že je kurva, zabránil odejít z výše uvedeného bytu tak, že jí uchopil svýma rukama za předloktí jejích rukou a tahem za její ruce ji přinutil odejít s ním do jednoho z pokojů v bytě, kde ji odhodil na záda na postel, zde si jí sednul na její ruce a snažil se přes její odpor vysvléci její oblečení na spodní polovině jejího těla, což se mu při tomto prvním útoku nepodařilo, následně se poškozené podařilo vyprostit, ale obviněný jí opětovně svýma rukama chytil za její ruce a vlasy a opět jí přinutil silou jít s ním do pokoje, kde ji opětovně položil na postel a při tomto druhém útoku, kdy opět poškozené svýma rukama a nohama znehybňoval její tělo, se mu podařilo stáhnout poškozené její krátké kalhoty se spodními kalhotkami nad její kolena, přitom obnažil svůj penis, který poté přes odpor poškozené zasunul částečně do její pochvy, kdy poškozené se následně podařilo vyprostit, z bytu utéci a přivolat na místo policii, která následně obviněného na místě zadržela“,
neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný skutek stal.
O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 67 To 281/2013 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 10. 2013 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný I. S. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu uvedl, že při posuzování míry jeho zaviněného jednání vycházely soudy z vadné právní kvalifikace, na základě čehož došlo k uložení nepřiměřeného druhu a výše trestů, a dále že při hodnocení provedených důkazů došlo za strany soudů k nedostatečnému vypořádání se se skutkovým zjištěním o neoprávněném jednání poškozené ve vztahu k obviněnému. Konkrétní pochybení spatřoval obviněný v tom, jak se nalézací soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2013 vypořádal s posouzením subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když nepřihlédl ke společenské škodlivosti jeho jednání. Obviněný se totiž v době činu domníval, že dříve uložený trest již vykonal. Přestože se nejednalo o jeho úmyslné jednání, soudy mu uložily nepřiměřený trest na samotné horní hranici trestní sazby. Obviněný dále namítl, že při ukládání druhů a výměr trestů, odvolací soud nepřihlédl k tomu, že poškozená ho nařkla z úmyslného spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění. Pokud jej totiž odvolací soud zprostil obžaloby ze spáchání zločinu znásilnění a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání mu uložil trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou, namísto nalézacím soudem uloženého úhrnného trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou za oba trestné činy, pak vlastně nikdy zproštění obžaloby nezohlednil.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil v plném rozsahu napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 67 To 281/2013, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 20. 5. 2014. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný I. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.). Dovolání bylo podáno po zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud zjistil z příslušného trestního spisu, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013 sp. zn. 67 To 281/2013, bylo doručeno obviněnému 22. 11. 2013, jeho obhájci 19. 11. 2013 a státnímu zástupci 21. 11. 2013. Dovolací lhůta podle §265e tr. ř. uplynula dnem 22. 1. 2014.
Dne 15. 1. 2014 byla soudu prvního stupně doručena písemnost, sepsaná obviněným, označená jako dovolání. Následovalo jeho poučení o náležitostech dovolání.
Tato písemnost nemohla být považována za řádně podané dovolání, protože podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e. Učinil-li tedy obviněný uvedené podání sice ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně, ale dovolání podal prostřednictvím svého obhájce až po uplynutí této lhůty, jde o dovolání podané opožděně a jako takové ho dovolací soud odmítne podle §265i odst. 1 písm. c) – srov. TR NS 4/2004-T 79.
Dovolání, podané obhájcem do datové schránky soudu prvého stupně dne 10. 2. 2014, bylo tedy podané po uplynutí řádné dovolací lhůty a muselo být proto odmítnuto jako opožděně podané podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že i pokud by podané odvolání bylo včasné, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť nesplňovalo náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Jeho odůvodnění totiž bylo v zásadním rozporu s petitem (označení napadených rozhodnutí).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký