ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.78.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 78/2014 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 o dovolání podaném obviněným J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 304/2013 ze dne 8. 8. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 84/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 84/2013 ze dne 15. 5. 2013 byl dovolatel uznán vinným (stejně jako spoluobviněný J. V.) zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a trest propadnutí věcí ve výroku citovaného rozsudku přesně označených.
V předmětné věci podal obviněný J. P. (stejně jako spoluobviněný J. V. a příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 7 To 304/2013 ze dne 8. 8. 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výrocích o uložených trestech obviněným J. P. a J. V. a o způsobech jejich výkonů. Podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. potom znovu rozhodl tak, že obviněného J. P. odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a trest propadnutí věcí ve výroku citovaného rozsudku přesně označených. Podle §256 tr. ř. potom odvolání obviněných J. P. a J. V. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ve věci učiněná skutková zjištění neumožňují dospět k závěru o jeho vině předmětnými trestnými činy. Poukázal na to, že dosud nebyla zjištěna totožnost osoby, která s již zesnulým M. krádež zosnovala s tím, že této osobě šlo o směnky a smlouvy o půjčkách, které byly v trezoru uloženy. Poukázal i na výpověď spoluobviněného V., který před soudem uvedl, že se obviněný P. krádeže trezoru nezúčastnil a jen ho odvezl autem na parkoviště do V. n. M. a v tomto směru poukázal i na rozdíly mezi svou výpovědí a výpovědí spoluobviněného V., když se soudy ani nezabývaly tím, že jeho výpověď z přípravného řízení mohla být nepravdivá. Výhrady vznesl i proti výši způsobené škody, která byla nižší, než uvedl poškozený, kdy v tomto směru nebylo vedeno další (potřebné) dokazování, když rovněž nebylo jistě prokázáno, že finanční prostředky (na zakoupení domu) pocházely z předmětné trestné činnosti. Stejně tak nebylo spolehlivě prokázáno, jak bylo nakonec naloženo s trezorovou skříní. Uzavřel s tím, že celé dokazování bylo provedeno nedbale a nedostatečně, když on sám se na místě činu nenacházel a neúčastnil se ani následného jednání. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Brně „a též vadné řízení mu předcházející a věc vrátil soudu, o jehož rozhodnutí jde, k novému řízení a projednání“.
Takto podané dovolání bylo doručeno k vyjádření státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství dne 19. 11. 2013, ten však nevyužil svého práva se k němu vyjádřit.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil a soudy ve věci vedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, když poukázal i na jím uváděné rozpory v označených výpovědích a své výhrady vznesl i proti výši způsobené škody. V uvedených směrech však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč vzaly za základ výpověď dovolatele z přípravného řízení, v jejímž rámci se k popsanému jednání doznal, a to i v souvislosti s výpovědí spoluobviněného V., když správně dovodil, že v nich obsažené případné nesrovnalosti jsou marginálního charakteru. Správně hodnotil i výpověď poškozeného F. Ž. stran výše způsobené škody, když tato výpověď byla podpořena i listinnými důkazy o výši finanční částky uložené v trezorové skříni a jejím původu a výpovědí svědkyně N., když další škoda na odcizených věcech byla specifikována doklady, které předložil poškozený a je souladná i s výsledky protokolu o domovní prohlídce, rekognicí odcizených věcí a šetřením policie na místě činu. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka