ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.786.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 786/2014 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 o dovolání podaném obviněným R. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 41/2014 ze dne 18. 2. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 122/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 1 T 122/2013 ze dne 18. 11. 2013 byl dovolatel uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě dle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvacetičtyř měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvacetičtyř měsíců.
V předmětné věci podal obviněný R. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 41/2014 ze dne 18. 2. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal na to, že svědecké výpovědi tří strážníků Městské policie Mělník vykazují znaky zaujatosti proti dovolateli a jejich obsah nebyl dostatečně prověřován z hlediska jejich správnosti a pravdivosti a takto byly založeny extrémní skutkové nedostatky, které nakonec vedly k nesprávnému právnímu posouzení předmětného jednání dovolatele. Uvedl dále, že soudy se nedostatečně věnovaly obhajobě dovolatele v tom smyslu, že on předmětné vozidlo neřídil, vozidlo řídil někdo jiný, koho nezná a kdo jej po zastavení vozidla vyzval k útěku z něj. Namítal v tomto směru, že nebylo dostatečně prokázáno, zda taková osoba po zastavení vozidla na určeném místě mohla strážníkům uniknout. Poukázal takto na skutečnost, že nebyly prokazovány okolnosti, za jakých strážníky pronásledované vozidlo zastavilo, zda je nemohl řídit někdo jiný i na to, že nebylo provedeno doplnění dokazování zejména v tomto směru dovolatelem navrhované. Namítl, že takto soudy porušily práva dovolatele na náležité odůvodnění jeho viny a takto jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když uvedené nedostatky vedou ke zpochybnění ve věci učiněných skutkových zjištění a ve svém důsledku tak k nesprávnému právnímu hodnocení předmětného skutku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení odvolacího soudu a podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby nebo podle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání Nejvyšší soud obdržel přípis příslušného státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že tento sdělil, že se k takto podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat a současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm.c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je přitom dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze zcela jistě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanovením hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a dokazování nebylo vedeno ani v rozsahu, který byl pro přijetí rozhodnutí dostatečný. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že v kritické době předmětné vozidlo neřídil, spal v něm, neví, kdo vozidlo řídil a na vyzvání této osoby po zastavení vozidla se z něj snažil utéct. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily v podstatných rysech shodným svědeckým výpovědím strážníků P. U., V. M. a S. H., kteří vozidlo řízené dovolatelem v kritické době pronásledovali a dovolatele zadrželi a také ze svědecké výpovědi policisty L. R. a z protokolů o ohledání místa činu a zjištění stran množství alkoholu v dechu dovolatele a následně i v jeho krvi. Stejně tak přiléhavě soudy odůvodnily, proč (z jakých důvodů) nevyhověly (jako zjevně nadbytečným) návrhům na doplnění dokazování. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad a jsou v souladu i se zásadami vyjadřujícími právo na spravedlivý proces.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka