ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.856.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 856/2014 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2014 o dovolání podaném F. D., roz. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 78/2013 ze dne 11. 9. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 6/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 52 T 6/2012 ze dne 9. 4. 2013 byl dovolatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. i), j) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §54 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
V předmětné věci podali F. D. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 78/2013 ze dne 11. 9. 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolateli podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 a §54 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil souhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání třiceti roků a pro výkon takto uloženého trestu odnětí svobody jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání podané F. D. potom podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal F. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odůvodnění citovaného rozsudku odvolacího soudu je strohé, vágní a nepravdivé a nemá oporu (stejně jako rozsudek soudu nalézacího) v provedeném dokazování. Rozsudek odvolacího soudu je potom neúplný (ve svém výroku) a chybí v něm odůvodnění toho, že poškozenou usmrtil s rozmyslem a po předchozím uvážení. Poukázal na to, že výpověď svědkyně neproběhla standardním způsobem, když ta (stejně jako další svědci) výpověď neodepřela a přesto byl těmto svědkům přečten protokol o jejich předchozích výpovědích dříve, než se k věci vyjádřili. Zdůraznil, že ve věci učiněná skutková zjištění jsou založena pouze na nepřímých důkazech, které tvoří takový řetězec, že je vyloučeno, aby poškozená zemřela bez cizího zavinění. V této souvislosti zmínil znalecký posudek HZS Liberec, ze kterého plyne, že jako příčinu požáru nelze vyloučit nedbalostní jednání poškozené při používání otevřeného ohně a tedy za těchto pochybností měly soudy rozhodovat v jeho prospěch. Uvedl i to, že se zásadním způsobem nepodílel na padělání závěti poškozené, na krádežích v jejím bytě ani vybírání peněz z jejího bankovního účtu, když takto popsaným způsobem jednala pouze svědkyně A. P. Nebylo rovněž spolehlivě prokázáno, že se v kritické době požáru na jeho místě pohyboval, když ze sdělení telekomunikačního operátora plyne, že se na tomto místě pohyboval pouze jakýsi mobilní telefon. Výpovědi tzv. utajených svědků jsou nepravdivé a nevěrohodné a jeho obvinění bylo vykonstruováno policií. Poukázal i na to, že v okolí domu nebyly nalezeny (ve sněhu) žádné stopy a stejně tak ani stopy, které by prokazovaly neoprávněný pohyb osob po objektu, případně vloupání či vniknutí do něj. Soudy se také nezabývaly počtem na místě nalezených přímotopů ani s tím, že tyto (podle znaleckého posudku) musely být v kritické době v provozu (což nebylo prokázáno). Podle jeho názoru tak chybí objektivní stránky trestného činu, jeho subjekt i subjektivní stránka. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se soudy nevypořádaly se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí a skutková zjištění nebyla učiněna správně, neboť nebyl ani prokázán úmysl dovolatele poškozenou usmrtit, když k takovému jednání ani neměl motiv. Namítl, že soudy akceptovaly pouze svědecké výpovědi v jeho neprospěch. Poukázal také na výpověď svědka Ing. A., který poukázal na pojistky přímotopů v domě poškozené s tím, že ty byly neporušené a jestli by došlo k jejich přehřátí, pojistka by je vypnula a nemohlo tak dojít k požáru. S ohledem na uvedené má za to, že k požáru domu došlo výlučně v důsledku nedbalosti poškozené. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že uložený trest trpí nesprávným posouzením hmotně právního ustanovení o výměře výjimečného trestu dle §54 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Soudy se dostatečně nezabývaly individualizací trestu, když se nezabývaly okolnostmi jeho spáchání, jeho následným přístupem k věci a celkovému chování, jeho inteligenci a vzdělání. Uzavřel s tím, že při rozhodování o vině a trestu soudy nevzaly v úvahu všechny okolnosti případu, uložily trest nepřiměřeně přísný a kladly nadměrný důraz na okolnosti pouze dovolateli přitěžující a nerespektovaly princip in dubio pro reo. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek zrušil a poté jej vrátil k novému projednání a rozhodnutí“. Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že v rámci své argumentace se dovolatel zabývá prakticky pouze otázkami výlučně skutkovými a soudům vytýká nesprávné hodnocení ve věci provedených důkazů. Skutkové závěry, ke kterým dospěly soudy (včetně řádného průběhu přezkumného řízení), jsou však náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a předmětný skutek soudy správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Dovolatel ve skutečnosti uplatňuje námitky primárně skutkového charakteru a soudům vytýká způsob, kterým vedly důkazní řízení, a to především způsob hodnocení provedených důkazů s tím, že jejich hodnocení mělo vyznít v jeho prospěch. Domáhá se tak odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, které vykládá jinak a z takového (odlišného) posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti. Takové výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o jeho vině. Poukázal i na to, že jednotlivými provedenými důkazy, zejména výpovědí svědkyně A. P. bylo (předmětné) jednání dovolatele zcela prokázáno. Proto navrhl, aby s ohledem na uvedené Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je takto nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií obsažených zejména v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu z hlediska §265b odst. 1 tr. ř. Další z dovolatelem uplatněných důvodů dovolání je ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že ten je uplatněn důvodně tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Konečně posledním, ve věci uplatněným dovolacím důvodem je ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) nebo k) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě skutku v kritické době nebyl, když z trestné činnosti je usvědčován pouze nepřímo, svědeckými výpověďmi lidí, jejichž svědectví není věrohodné a kteří měli zájem mu uškodit. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly takto právem zejména na podrobnou a obsáhlou výpověď svědkyně A. P. týkající se jak jeho vztahů s poškozenou v minulosti, tak i jeho chování v kritické době požáru a po něm, když z její výpovědi zjevně plyne i motiv jednání dovolatele, který se od ní dozvěděl, že poškozená přišla na machinace s jejími penězi ze strany jeho i svědkyně s tím, že věc ohlásí policii. Je namístě také uvést, že tato svědkyně byla testována znalci stran věrohodnosti její osoby, bez toho, že by znalci shledaly jakékoli skutečnosti, které by mohly vést ke zpochybnění pravdivosti jí učiněných svědeckých výpovědí. Učiněná skutková zjištění potom plynou i z výpovědi svědkyně B. P. a M. D. i svědků J. M. a utajeného svědka H. P., kteří uvedli, že dovolatel jim sdělil, že uvedený (popsaný) skutek také spáchal. Nelze současně přehlédnout, že dovolatel se zásadně podílel na padělání závěti poškozené, kradl v jejím bytě a získával peníze z výběrů bankovního účtu poškozené. Stejně tak nelze přehlédnout ani to, že podle sdělení telekomunikačního operátora se v době vzniku požáru pohyboval v oblasti místa činu, přičemž dobře věděl, že do domu poškozené bylo možno vstoupit postranním vchodem zabezpečeným pouze drátem.
Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. K uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. lze poukázat na to, že dovolateli byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští a byl mu uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a také na to, že dovolací soud nezjistil, že by v napadeném rozhodnutí některý výrok chyběl nebo byl neúplný, když argumentace dovolatele v tomto směru je značně neurčitá. Z uvedeného je takto zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění, námitky z hlediska dovolacích důvodů uplatněných podle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné, a proto v těchto souvislostech nelze mít za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. O žádosti dovolatele o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí potom s ohledem na shora uvedené již dovolací soud nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka