ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.882.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 882/2014 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. srpna 2014 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 2. 2014, č. j. 55 To 2/2014-292, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 171/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 11. 2013, č. j. 2 T 171/2013-252, byli obvinění R. K., A. P. a J. K. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku, na skutkovém základě, že „společně v podnapilém stavu se záměrem zmocnit se cizí věci dne 23. 9. 2013 v době od 21.00 hod. do 21.10 hod. na silnici v blízkosti křižovatky s místní komunikací vedoucí do obce J., část R. ú., okr. J., zastoupili cestu poškozenému V. V., bytem U.-H. F., okr. J., který proti nim jel na svém jízdním kole a který v důsledku toho musel sesednout ze svého jízdního kola, přičemž poté, co takto učinil, obvinění R. K. společně s A. P. se slovy „ty kurvo, tys mě podělal“, fyzicky úderem pěstí do levé části obličeje napadli poškozeného, v důsledku čehož tento upadl na asfaltovou silnici, kde všichni obvinění v napadání kopy nohou a údery pěstmi do celého těla pokračovali, a to i přesto, že se poškozený vůbec nebránil a jen se schoulil do obranné polohy tzv. klubíčka, v napadání poté pokračovali i poté, co se poškozený snažil utéct, kdy tohoto dostihli a opětovně povalili na zem, kde ho dále obviněný J. K. přilehl k zemi svým tělem, čemuž se poškozený začal bránit, a to tím způsobem, že se ho snažil ze sebe odstrčit, na což reagovali další obvinění tím, že poškozeného udeřili pěstmi do oblasti levého oka, v důsledku čehož se tento přestal bránit a jen cítil, jak mu obvinění prohledávají kapsy, ve kterých měl uschovány peníze, a dále jej opakovaně obviněný J. K. osahával v oblasti genitálií a dále po celém těle, kdy tímto způsobem poškozenému odcizili finanční hotovost ve výši 770,- Kč a dioptrické brýle v hodnotě 1.200,- Kč, a dále mu způsobili zranění v podobě zlomeniny levého očnicového oblouku, zlomeniny nosu, krvácení do čelistní dutiny vlevo, oboustranný podkožní krevní výron kolem očnic, uvolnění předního dolního řezáku a mnohačetné pohmožděniny a odřeniny obličeje, která si vyžádala hospitalizaci na chirurgickém oddělení v J. nemocnici od 23. 9. 2013 do 1. 10. 2013 s dobou léčení 14 dnů a s omezením v obvyklém způsobu života po dobu jednoho týdne z důvodů bolestivosti a otoku v obličeji, nemožnosti smrkání a požívání pouze měkké stravy“. Za to byli obvinění R. K. a J. K. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a obviněný A. P. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Všichni obvinění byli pro výkon trestu podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 soud uložil obviněným povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému V. V. na náhradě škody částku 5.338,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních všech obviněných a odvolání státního zástupce, který je podal v neprospěch obviněných R. K. a J. K. do výroku o trestu předmětného rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 10. 2. 2014, č. j. 55 To 2/2014-292, jímž z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného A. P. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu ohledně obviněných A. P. a J. K. Za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. poté obviněné nově odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody, A. P. ve výměře čtyř roků a J. K. ve výměře sedmi roků. Oba obvinění byli pro výkon trestu podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Odvolání obviněných R. K. a J. K. a odvolání státního zástupce ve vztahu k obviněnému R. K. pak soud samostatným výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 10. 2. 2014 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci v odvoláními napadených nezrušených výrocích i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal následně dovolání obviněný J. K., který uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo při ukládání trestu k porušení hmotně právního ustanovení §39 tr. zákoníku, neboť soud dostatečně nepřihlédl k okolnostem a způsobu spáchání trestného činu a k výši způsobené škody. Nebylo vzato v úvahu, že ke spáchání trestného činu v daném případě došlo ve zkratkovitém jednání, bez předchozí přípravy a domluvy mezi pachateli. Navíc se jednalo pouze o jediný útok. Jestliže byl dovolateli přesto uložen přísný trest v horní polovině zákonné trestní sazby, klade si otázku, v jaké výši by mu byl trest uložen, pokud by spáchal např. deset podobných dílčích útoků v rámci pokračování v trestném činu. Soud podle dovolatele nepřihlédl ani k tomu, že i přes výslovný nesouhlas (výzvy) spolupachatelů vrátil poškozenému mobilní telefon, čímž mu umožnil přivolání Policie ČR a tím podstatným způsobem přispěl k objasnění trestné činnosti. Dovolatel je zároveň přesvědčen, že v průběhu trestního řízení došlo k porušení zákona, když byl policisty vyslýchán v podnapilém stavu, což mělo podstatný vliv na průběh a výsledek řízení.
Z výše uvedených důvodů proto závěrem alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 2. 2014, č. j. 55 To 2/2014-292, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující a Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby soud obviněnému uložil mírnější trest při dolní hranici zákonné trestní sazby, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. požadovaným způsobem rozhodl sám.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 16. 6. 2014. Přípisem doručeným soudu prvního stupně dne 30. 6. 2014 pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolacím námitkám obviněného věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání, a to i pro případ uvedený v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce obviněnému nově uložil (zpřísnil) trest, a současně podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť odvolací soud samostatným výrokem také zamítl řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř., na které odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně projednal podaná odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla splněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebo řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo některou z vad, v nichž zákon spatřuje naplnění ostatních, taxativně vymezených důvodů dovolání.
Existenci výše uvedeného dovolacího důvodu v jeho druhé alternativě dovolatel spojoval s postupem policejního orgánu činného v přípravném řízení, který ho jako obviněného měl údajně vyslýchat v době, kdy se nacházel v podnapilém stavu. Tímto postupem, jenž mohl mít negativní dopad na průběh a kvalitu řízení, měl být k dovolatelově tíži porušen zákon.
K uvedené procesní námitce Nejvyšší soud předně poznamenává, že sama o sobě nenaplňuje žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., a proto jí nelze z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. přiznat opodstatnění. Jako obiter dictum je však namístě uvést, že obviněný (dovolatel) byl policejním orgánem postupem podle §76 odst. 1 tr. ř. zadržen bezprostředně po spáchání projednávané trestné činnosti dne 23. 9. 2013 ve večerních hodinách a omezen na osobní svobodě až do svého výslechu dne 25. 9. 2013, kdy učinil výpověď za přítomnosti ustanoveného obhájce (č. l. 122 – 117 spisu). Jeho nynější tvrzení, že v době předmětného výslechu byl významněji ovlivněn alkoholem, proto vzbuzuje důvodné pochybnosti. Ovšem i za předpokladu, že by se v takovém stavu skutečně nacházel, mohl s odkazem na svoji podnapilost výpověď odepřít, a to případně i na doporučení svého obhájce, který by patrné známky jeho opilosti zřejmě i sám zaznamenal. To se však nestalo. Výhrada, že soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu vycházel mimo jiné z výpovědi obviněného, kterou nebylo možno použít jako procesně účinného důkazu, neboť obviněný ji učinil ve stavu vylučujícím řádné provedení jeho výslechu, je tak pouhou - ničím nepodloženou - spekulací.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, kdy byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění zákonem předpokládaných podmínek, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní podmínky. Uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu pak přichází v úvahu jen u těch odstupňovatelných druhů trestu, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákoníkem. Může spočívat jak v nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby, tak i nezákonným prolomením dolní hranice, pokud je tato v zákoně určena.
Žádného z výše uvedených pochybení, které lze relevantně namítat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se odvolací soud při ukládání trestu obviněnému nedopustil. Za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku či jeho pokus (§21 odst. 2 tr. zákoníku) lze uložit trest odnětí svobody ve výměře od dvou do deseti let. Jestliže odvolací soud dovolateli uložil tento trest ve výměře sedmi let, jedná se o trest zákonný co do druhu i výměry.
Nejvyšší soud zde toliko doplňuje, že nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 a §42 tr. zákoníku soudem a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání úspěšně vytýkat nejen prostřednictvím obviněným zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani prostřednictvím žádného jiného důvodu dovolání, jež jsou zakotveny v §265b tr. ř. (k těmto otázkám srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, v judikatuře publikované pod R 22/2003 SbRt.).
Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného J. K. bylo opřeno o námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., nebylo mu možno přiznat opodstatnění ani z hlediska dalšího důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněného v jeho druhé alternativě. Proto je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler