ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.936.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 936/2014 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 o dovolání podaném obviněným R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 115/2014 ze dne 8. 4. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 181/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 181/2013 ze dne 20. 2. 2014 byl dovolatel uznán vinným přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let s tím, že se mu ukládá jako přiměřená povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život, aby se po dobu prvních dvou let běhu zkušební doby podmíněného odsouzení zdržel návštěv restaurací a pohostinských zařízení, ve kterých se podává alkohol, a to po 21. hodině, dále aby se zdržel po celou zkušební dobu podmíněného odsouzení požívání alkoholických nápojů. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal obviněný R. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 115/2014 ze dne 8. 4. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem stanovených náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se nedomnívá, že soudy stanovily skutkový děj (jeho průběh) tak, aniž by o něm nevznikly důvodné pochybnosti. Poukázal na to, že nebyl úplně přehrán kamerový záznam z místa, kde došlo k předmětnému skutku, případně to, že kamerový záznam zachycující označený skutek nebyl v trestním řízení zajištěn. Namítl, že ve věci učiněné svědecké výpovědi se liší, a to i v rámci výpovědí jednotlivého svědka. Poukázal takto na svědecké výpovědi K. B., V. K. a V. N. Neměl takto být shledán vinným ze spáchání označených přečinů, když jeho vina z učiněných skutkových zjištění v rámci vedeného dokazování (zejména s odkazem na svědecké výpovědi účastníků incidentu a dalších svědků) jednoznačně nevyplývá. V této souvislosti uvedl, že pokud nebyl spolehlivě zjištěn skutkový děj a o jeho průběhu existují důvodné pochybnosti, měla být v takovém případě soudy aplikována zásada in dubio pro reo. Uzavřel s tím, že za dané situace jsou soudy učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a současně jsou dány důvodné pochybnosti o tom, zda se vůbec dopustil označeného trestného jednání, když soudy nebyly provedeny některé (stěžejní) důkazy a bylo tak zasaženo jeho ústavní právo na spravedlivý proces a nerespektována presumpce neviny. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „ve smyslu §265k odst. 1 trestního řádu napadené a jemu předcházející rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení“.
K takto podanému dovolání zaujala písemné stanovisko státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudu s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, přičemž některé z navržených důkazů ani neprovedl. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Právem takto poukázaly na řadu svědeckých výpovědí přímých účastníků označeného jednání dovolatele a také vysvětlily, proč (a kterým) svědeckým výpovědím uvěřily. Lze takto odkázat na podrobné (v zásadě) shodné svědecké výpovědi K. B., M. T., D. V., V. K. a V. N., kteří se dostali do sporu s dovolatelem, ale i na svědecké výpovědi na sporu nezúčastněných L. T., H. K. a P. S. Z hlediska dalších námitek dovolatele je potom třeba uvést, že soudy vysvětlily, proč některé (dovolatelem nabízené) důkazy neprovedly, když je namístě i připomenout, že veškeré dostupné záznamy z bezpečnostních kamer baru, ve kterém došlo k označenému skutku, byly přehrány v rámci hlavního líčení konaného soudem prvního stupně dne 20. 2. 2014. Lze takto shrnout, že námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Proto také ani nemohlo dojít k zasažení ústavního práva dovolatele na spravedlivý proces či porušení zásady presumpce neviny.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka