ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.951.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 951/2014 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 o dovolání podaném obviněným A. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 6/2014 ze dne 4. března 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 53/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 3 T 53/2013 ze dne 27. listopadu 2013 byl dovolatel uznán vinným trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, přičemž jeho výkon mu byl odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání obviněného A. P. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 6/2014 ze dne 4. března 2014 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. P. dovolání, a to jako oprávněná osoba, včas, prostřednictvím své obhájkyně i za splnění všech, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že došlo k porušení zásady presumpce neviny, zahrnující zásadu in dubio pro reo. To proto, že nebylo najisto postaveno, zda skutečně v rozhodné době proběhla přepravní kontrola včetně zjištění totožnosti svědka V. nebo i poškozeného P. Poukázal i na skutečnost, že poškozený P. není osobou, která by nikdy nejela bez platného cestovního dokladu. Vyjádřil i nesouhlas s hodnocením výpovědi svědka N., který popsal situaci v rozhodných bodech stejně jako dovolatel. Stejně tak považuje za významné pochybení, že se soudy nevypořádaly se závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, podle kterého nelze spolehlivě rozhodnout, zda podpis poškozeného P. byl vyhotoven dovolatelem. Za porušení zásad trestního řízení považuje dovolatel závěry obou soudů ohledně zjištěného skutkového stavu. To především co se týká údajného motivu, který měl mít dovolatel k „potrestání“ poškozeného. Popsal znovu způsob, jakým došlo ke zjištění totožnosti poškozeného P. s tím, že soudy nepřipustily byť jen teoretickou možnost, že by jeho verze skutkového děje mohla být pravdivá. Porušení práva na vyčerpávající projednání věci v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí spatřuje dovolatel zejména v absenci podrobnějšího dokazování ohledně motivu k údajnému jednání, které je mu kladeno za vinu. Vzhledem k výše uvedenému proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud vydal tento rozsudek: „Pravomocné usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 5 To 6/2014 ze dne 4. 3. 2014 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 3 T 53/2013 ze dne 27. 11. 2013 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatel svou argumentací výlučně zpochybňoval skutkové závěry nalézacího soudu a závěry, ke kterým dospěl v odůvodnění svého usnesení odvolací soud a polemizoval s nimi. To v případech, kdy vyčítal soudům obou stupňů, že nerespektovaly dostatečně právo obviněného na spravedlivý proces, když důvody, z nichž vyvozují jednotlivé části obhajoby obviněného za vyloučené, obviněný považoval za nesprávné a v mnohém za nelogické, dále v případech, kdy vyčítal soudům, že nesprávně hodnotily výpověď svědka N. a naopak zcela přecenily hodnotu výpovědi svědka V., v případech, kdy obviněný považoval dokazování za nedostatečné, a to zejména pokud jde o motiv, který měl podle názoru soudů obou stupňů obviněného k jednání popsanému ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vést a konečně v případě, kdy soudům obou stupňů vyčítal, že projednání jeho věci nebylo vyčerpávající, důkazy nebyly shromážděny v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci a na základě provedených důkazů nebylo takto možné dospět ke skutkovým závěrům, které nevzbuzují důvodné pochybnosti o skutkovém stavu. Státní zástupce však v tomto směru konstatoval, že soudy obou stupňů se zcela oprávněně a logicky opíraly o dostatek usvědčujících důkazů objektivního charakteru. Vyjádřil přesvědčení, že rozsudek soudu prvního stupně byl soudem odvolacím velmi podrobně přezkoumán, jednak pokud jde o procesní stránku věci, skutková zjištění soudu opřená o jednotlivé v této věci shromážděné důkazy a rovněž i pokud jde o trestněprávní kvalifikaci skutku obviněného jako trestného činu, kterou shledal zcela přiléhavou. Závěrem státní zástupce zdůraznil, že dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku pouze opakuje svou obhajobu, kterou se hájil po celou dobu trestního řízení. Dovolatel tak dle státního zástupce své námitky opřel výhradně o údajně nedostatečná skutková zjištění, nabídl svou vlastní verzi skutkového děje, která je podle jeho názoru logičtější a jediná správná a své námitky do oblasti hmotně právních závěrů nesměřuje. Takto tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je již rozvedeno výše, naplněn být nemohl. Poněvadž dovolání obviněného A. P. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud takové dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že většina námitek tak, jak je uplatnil dovolatel, není způsobilá být právně relevantně uplatněna nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. To proto, že dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní hodnocení provedených důkazů a s ním spojenou vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, případně se domáhá hodnocení důkazů zcela odlišným způsobem, než učinily soudy dosud ve věci činné. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé (ve věci provedené) důkazy hodnotily a proč neuvěřily výpovědi dovolatele a uznaly jej vinným výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak nejen z výpovědi poškozeného P., ale i svědka V., který potvrdil, že předmětného dne 8. 9. 2008 byl v autobuse kontrolován revizory a zjišťována byla pouze jeho totožnost, nikdo jiný kromě něho zadržen nebyl, dále z výpovědi svědka Mgr. V., policisty, který potvrdil, že toho dne nemohl provádět poskytování součinnosti revizorům, protože jeho pracovní zařazení bylo v té době již jiné. Též znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví - specializace ruční písmo bylo prokázáno, že podpis v kolonce cestujícího - dlužníka na Zápise o provedené přepravní kontrole není pravým podpisem poškozeného P. Za této situace soudy řádně objasnily, proč považovaly výpověď svědka N., kontrolora, který pracoval ten den s obviněným za nevěrohodnou.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Dovolací soud ve věci nespatřuje žádné porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jak namítl dovolatel.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka