ECLI:CZ:NS:2014:3.TZ.30.2014.1
sp. zn. 3 Tz 30/2014-15
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. V. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2, §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci se zrušuje ve výrokové části ad III., pokud jím zůstal nedotčen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 T 6/2003, ve výroku o náhradě škody, jímž byl obviněný M. V. zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k povinnosti zaplatit poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, částku 113.900,- Kč, a jímž byla podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozená společnost Česká pojišťovna, a s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 T 6/2003, ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému M. V. uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, částku 113.900,- Kč, a dále se zrušuje i výrok, jímž byla podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozená společnost Česká pojišťovna, a s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 tr. ř. se poškozená společnost Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, o d k a z u j e se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 6/2003, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku, trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, trojnásobným trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, 4 tr. zákoníku, a to jako účastník – pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako účastník - pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001, č. j. 3 T 257/2000-506, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001, č. j. 3 T 257/2000-506, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nalézacím soudem bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o adhezních nárocích v rozsudku vyjmenovaných poškozených subjektů, mimo jiné o povinnosti obviněného M. V. zaplatit poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16 částku 113.900 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený subjekt se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán nařízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. obviněný M. V. pod písm. D bod b/3 zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 3 KZv 75/2001, která mu kladla za vinu, že "společně s obžalovaným M. V. poté, co měl obviněný M. V. dne 22. 12. 1999 v B. na ulici D. s osobním vozidlem zn. Alfa Romeo 145, skutečnou dopravní nehodu, v úmyslu získat nadměrnou částku pojistného, po oznámení pojistné události u České pojišťovny, a. s., předvedli k ohledání likvidátorovi České pojišťovny, a. s., jiné osobní vozidlo stejné značky, které bylo již dříve havarované a bylo jim tak neoprávněně vyplaceno pojistné plnění ve výši 113.900,- Kč, čímž České pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, způsobili škodu v předmětné výši“ .
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných, jichž se stížnost pro porušení zákona netýká.
Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal odvolání, kromě dalších obviněných, i obviněný M. V., kterým napadl výrok o vině dílčími útoky popsanými pod body 10), 11) a 13) a dále navazující výrok o uloženém trestu odnětí svobody a výrok o náhradě škody.
Z podnětu odvolání obviněných M. V., J. U. a D. K. bylo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, pod bodem I. rozhodnuto podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. o částečném zrušení napadeného rozsudku v jeho odsuzující části, a to ve vztahu k obviněnému J. U. v celém rozsahu a ve vztahu k obviněným M. V. a D. K. ve výroku o náhradě škody, kterým byli podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázáni společně a nerozdílně k náhradě škody poškozené společnosti S Morava, s. r. o., se sídlem ve Znojmě, Horní náměstí 264/18, ve výši 695.562,30 Kč.
Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. pak bylo v bodě II. nově rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody u obviněného J. U.
Pod bodem III. vrchní soud rozhodl tak, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, v jeho výrokové části III., pokud jím zůstal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 T 6/2003, v ostatních výrocích nezměněn, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného M. V.
Podle jejího názoru napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2, §254 odst. 1, 2 tr. ř.
Stěžovatelka ve svém mimořádném opravném prostředku především poukázala na ustanovení §229 odst. 3 tr. ř., které stanoví, že pokud soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
Byl-li obviněný zproštěn obžaloby z jakéhokoli důvodu podle §226 tr. ř., měl soud obligatorně, bez výjimky, odkázat poškozeného s celým jeho uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních nebo na řízení před jiným příslušným orgánem, protože nárok na náhradu škody lze v trestním řízení zásadně přiznat jen na podkladě odsuzujícího výroku pro trestný čin, kterým, resp. v příčinné souvislosti, s jehož spácháním, byla způsobena škoda.
Obviněný M. V. byl na jedné straně podle §226 písm. c) tr. ř. (správně podle písm. b) zproštěn obžaloby pro skutek, jímž měl České pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16 způsobit škodu ve výši 113.900,- Kč, a na straně druhé byl současně zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř., aby poškozené České pojišťovně, a. s., uhradil způsobenou škodu ve výši 113.900,- Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Byl tedy zavázán k náhradě škody způsobené skutkem, pro který byl obžaloby zproštěn §226 písm. b) tr. ř., a proto mělo být nalézacím soudem ohledně nároku na náhradu škody postupováno podle §229 odst. 3 tr. ř.
Odvolací soud pak nedostál své přezkumné povinnosti a pochybení soudu nalézacího neodstranil.
S odkazem na shora uvedené ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek vrchního soudu zrušil ve výroku pod bodem III. a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části napadeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §271 odst. 2 tr. ř. a za přiměřeného použití §265 tr. ř. sám rozhodl podle §229 odst. 3 tr. ř. tak, že se poškozená Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §228 odst. 1 tr. ř., v tehdy platném znění (do 30. 6. 2011) odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem, odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění (do 30. 6. 2011) jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
Podle ustanovení §226 písm. b) tr. ř. soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhu ostatních stran, v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Základním předpokladem k tomu, aby mohl být obviněný zavázán k náhradě škody poškozenému podle ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. je, že bude konkrétním skutkem, resp. útokem, jímž byla škoda způsobena, uznán vinným.
V daném případě byl obviněný M. V. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 T 6/2003, zproštěn podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby státního zástupce Krajského státního zástupce v Brně ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 3 KZv 75/2001, která mu kladla za vinu, že "společně s obžalovaným M. V. poté, co měl obviněný M. V. dne 22. 12. 1999 v B. na ulici D. s osobním vozidlem zn. Alfa Romeo 145, skutečnou dopravní nehodu, v úmyslu získat nadměrnou částku pojistného, po oznámení pojistné události u České pojišťovny, a. s. předvedli k ohledání likvidátorovi České pojišťovny, a. s., jiné osobní vozidlo stejné značky, které bylo již dříve havarované a bylo jim tak neoprávněně vyplaceno pojistné plnění ve výši 113.900,- Kč, čímž České pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, způsobili škodu v předmětné výši“.
Na druhé straně bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného M. V. zaplatit poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, částku 113.900 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený subjekt se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Za situace, kdy obviněný M. V. nebyl za trestné jednání vůči společnosti Česká pojišťovna, a. s. (popsané v bodě 3 předmětné obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 3 KZv 75/2001) odsouzen, nemohl být vůči němu ani zavázán k náhradě škody. Stejně tak neměla být poškozená společnost Česká pojišťovna, a. s. odkázána se zbytkem svého nároku vůči obviněnému M. V. na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř., nýbrž mělo být aplikováno ustanovení §229 odst. 3 tr. ř.
Odvolací soud však nedostál své přezkumné povinnosti, když přehlédl, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 T 6/2003, je vadný ve výroku o náhradě škody obviněného M. V. vůči poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, neboť nemá věcný podklad v odsuzujícím výroku o vině.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je třeba přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že v důsledku výše specifikovaného pochybení Krajského soudu v Brně došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného M. V., přičemž ani Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací v projednávané věci nedostál své přezkumné povinnosti, když k odvolání obviněného M. V. zrušil pouze výrok o náhradě škody, kterým byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán společně a nerozdílně s obviněným D. K. k náhradě škody poškozené společnosti S Morava, s. r. o., se sídlem ve Znojmě, Horní náměstí 264/18 ve výši 695.562,30 Kč a pod bodem III. rozhodl tak, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. V důsledku toho došlo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, a v řízení předcházejícím, k porušení zákona v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2 a §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2 a §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výrokové části ad III., pokud jím zůstal nedotčen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 T 6/2003, ve výroku o náhradě škody, jímž byl obviněný M. V. zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k povinnosti zaplatit poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, částku 113.900,- Kč, a jímž byla podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozená společnost Česká pojišťovna, a s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 43 T 6/2003, ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému M. V. uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, částku 113.900,- Kč, a dále se zrušuje i výrok, jímž byla podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozená společnost Česká pojišťovna, a s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud pak sám postupem podle §271 odst. 2 a §265 tr. ř. rozhodl tak, že poškozenou společnost Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ostatní výroky v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci zůstaly nedotčeny.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata