ECLI:CZ:NS:2014:3.TZ.54.2014.1
sp. zn. 3 Tz 54/2014-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2014 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. T. D. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 4 To 151/2014, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný T. T. D. je stíhán policejním orgánem Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, OOK SKPV Ústí nad Labem pod č.j. KRPU-59721/TČ-2014 pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s tím, že tohoto se měl dopustit s dalšími spoluobviněnými, a to V. H. N., V. H. N., D. V. T., tím způsobem, že:
společným jednáním nejméně ode dne 11.3.2014 do 10.00 hod. dne 15.4.2014 v obci V., ulice Ž., v objektu tzv. M., bývalého podniku V., neoprávněně pěstoval tzv. indoorovým způsobem pro další blíže neustanovené osoby rostliny rodu konopí v celkovém počtu nejméně 10 991 ks v různých růstových stádiích, z toho 3 991 ks vzrostlých rostlin konopí a 7 000 ks ve stádiu řízků, dále přechovával usušené části těchto rostlin, a to za využití chemických látek podporující růst rostlin a dalšího zařízení sloužícího k zajištění osvětlení, vytápění, ventilace a cirkulace vzduchu, vše za účelem následného zpracování rostlin do stavu způsobilého ke spotřebě a následné distribuci, kdy tohoto jednání se dopustil přesto, že konopí je jako omamná látka uvedené v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a zařazená do Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č . 458/1991 Sb.), kdy tetrahydrocannabioly, jako účinná látka rostliny konopí jsou jako psychotropní látka uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a dále jsou zařazené do Seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 4. 2014, č. j. 0 Nt 123/2014-12, byl obviněný T. T. D. vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř., kdy vazba byla započítána dnem 15. 4. 2014.
Proti citovanému usnesení o vzetí obviněného T. T. D. do vazby podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Karla Mrazíka dne 17. 4. 2014 stížnost, o níž rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, který svým usnesením ze dne 4. 6. 2014, č. j. 4 To 151/2014-28, rozhodl tak, že stížnost obviněného podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděnou zamítl.
Ministryně spravedlnosti České republiky podala podle §266 odst. 1 tr. ř. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 4 To 151/2014, stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného T. T. D. Podle jejího názoru napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b), §143 odst. 1 věta prvá tr. ř. za použití §137 odst. 1 věta druhá tr. ř. ve vztahu k ustanovení §60 odst. 1, 3 tr. ř.
Stěžovatelka ve svém mimořádném opravném prostředku především poukázala na skutečnost, že obviněný T. T. D. i jeho obhájce JUDr. Karel Mrazík byli dne 17. 4. 2014 osobně přítomni vazebnímu zasedání, v jehož rámci bylo napadené usnesení vyhlášeno za součinnosti tlumočníka do vietnamského jazyka, kdy bezprostředně po vyhlášení usnesení po poučení o právu opravného prostředku si obviněný ponechal zákonnou lhůtu. Jak obviněnému, tak jeho obhájci bylo usnesení oznámeno dne 17. 4. 2014, přičemž zákonná třídenní lhůta pro podání stížnosti obviněnému včetně jeho obhájce běžela od uvedeného dne, který se do tohoto nezapočítával.
Obviněnému bylo tedy oznámeno usnesení o jeho vzetí do vazby jeho vyhlášením v rámci vazebního zasedání dne 17. 4. 2014. Třídenní zákonná lhůta k podání stížnosti obviněnému začala běžet dnem 18. 4. 2014 a končila dnem 20. 4. 2014. Vzhledem k tomu, že konec lhůty připadl na neděli, což byl den pracovního klidu, pokládal se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den, tedy pondělí, avšak vzhledem k tomu, že den 21. 4. 2014 byl pondělím velikonočním, kdy se tak jednalo o státní svátek, a to ve smyslu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, připadl tak konec lhůty na další nejbližší pracovní den, tedy 22. 4. 2014, neboť dny pracovního klidu a pracovního volna se rozumějí i citované ostatní svátky, kterými je i velikonoční pondělí. Stížnost obviněného byla osobně podána prostřednictvím jeho obhájce dne 22. 4. 2014. Z tohoto je tak zřejmé, že stížnost byla podána k Okresnímu soudu v Děčíně v zákonné lhůtě, a pokud Krajský soud v Ústí nad Labem podanou stížnost zamítl jako opožděnou podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., došlo tím k porušení zákona.
S odkazem na shora uvedené ministryně spravedlnosti České republiky navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil i obhájce obviněného, který se plně ztotožnil se závěry obsaženými v podaném mimořádném opravném prostředku a navrhl, aby Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhověl a konstatoval, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo rovněž v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §60 odst. 1, 3 tr. ř., a to v neprospěch obviněného T. T. D.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Ze spisového materiálu zjistil, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 0 Nt 123/2014, byl obviněný T. T. D. vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. Následně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 4 To 151/2014, rozhodl tak, že stížnost obviněného podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděnou zamítl.
Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět.
Ustanovení §137 odst. 1 tr. ř. uvádí, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. V posuzované trestní věci rozhodoval okresní soud a usnesení bylo oznámeno vyhlášením za účasti obviněného i jeho obhájce, a to dne 17. 4. 2014.
Podle §141 odst. 1 tr. ř. je opravným prostředkem proti usnesení stížnost.
Z ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že stížnost se zásadně podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje; za podmínek §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle odst. 3 §60 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, obviněnému bylo usnesení o vzetí do vazby oznámeno jeho vyhlášením v rámci vazebního zasedání dne 17. 4. 2014. Lhůta k podání stížnosti obviněnému začala běžet dnem 18. 4. 2014 a končila dnem 20. 4. 2014, tj. nedělí. Jelikož konec lhůty připadl na neděli, což byl den pracovního klidu, pokládal se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den, tedy pondělí 21. 4. 2014. Zmíněný den 21. 4. 2014 byl ovšem pondělím velikonočním, kdy se tak jednalo o státní svátek, a to ve smyslu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, a proto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 tr. ř. připadl konec lhůty k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby na další nejbližší pracovní den, tj. na den 22. 4. 2014. Stížnost obviněný T. T. D. podal prostřednictvím svého obhájce dne 22. 4. 2014 k Okresnímu soudu v Děčíně.
Z uvedeného výčtu je nepochybné, že stížnost byla podána v souladu s ustanovením §143 odst. 1 tr. ř. u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, v daném případě u Okresního soudu v Děčíně v zákonné lhůtě a Krajský soud v Ústí nad Labem měl podanou stížnost v souladu s ustanovením §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumat.
Podle §71 odst. 1 tr. ř. orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v §73 tr. ř. a 73a tr. ř. Přihlížejí při tom také k tomu, zda ponechání obviněného ve vazbě vyžaduje obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nelze trestní stíhání skončit, a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Soudce tak činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o a) žádosti obviněného o propuštění z vazby, b) návrhu státního zástupce na rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, c) změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo d) stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud dále zjistil, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 0 Nt 309/2014, bylo rozhodováno o návrhu státního zástupce na ponechání obviněného T. T. D. ve vazbě, a to tak, že podle §72 odst. 1 tr. ř. soud ponechal obviněného ve vazbě s tím, že jsou u něj nadále dány důvody vazby uvedené v ustanovení §67 písm. a), c) tr. ř. Stížnost obviněného Krajský soudu v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 4 To 304/2014, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Podle §72 odst. 3 tr. ř. je soud povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě, rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští; jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
Dále bylo zjištěno, že Krajský státní zástupce v Ústí nad Labem podal ve věci obviněného T. T. D. vedené pod sp. zn. 1 KZV 36/2014 (stíhaného policejním orgánem Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, OOK SKPV Ústí nad Labem pod č. j. KRPU-59721/TČ-2014) ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 20. 11. 2014 obžalobu, kdy věc je vedena u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 11/2014.
V souladu s ustanovením §72 odst. 3 tr. ř. rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 51 T 11/2014, o dalším trvání vazby u obviněného T. T. D. a dospěl k závěru, že u obviněného nadále trvají důvody vazby uvedené v ustanovení §67 písm. a), c) tr. ř. a zároveň návrh obviněného na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Ministryně spravedlnosti České republiky ve stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 4 To 151/2014, zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1, případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Podle §268 odst. 2 tr. ř. shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§266 odst. 3 tr. ř.) nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl-li porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v §268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení §261 tr. ř. se užije přiměřeně.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přitom zároveň zruší též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný T. T. D. byl usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 0 Nt 123/2014, vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř . Pokud by Nejvyšší soud postupoval podle shora citovaných ustanovení a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 4 To 151/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, tzn. i rozhodnutí, která změnila důvody vazby (u obviněného shledány důvody vazby §67 písm. a/, c/ tr. ř.) obživlo by shora citované usnesení Okresního soudu v Děčíně, čímž by došlo ke zhoršení postavení obviněného.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.
Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Ustanovení §271 odst. 1 věty první tr. ř. se uplatní pouze za předpokladu uvedeného v §270 odst. 1 tr. ř., že totiž po zrušení napadeného rozhodnutí (resp. některého jeho výroku) je nutno ve věci učinit rozhodnutí nové, tj. nepostačí jen zrušení vadného napadeného rozhodnutí, resp. jeho části, nebo též vadného řízení mu předcházejícího.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé (tzv. meritorní rozhodnutí) v řízení o stížnosti pro porušení zákona je výjimkou z pravidla uvedeného v §270 odst. 1 tr. ř.
Především musí být splněna základní podmínka, že rozhodnutí je možno učinit na základě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn. Tato podmínka je ještě užší než podmínka stanovená pro odvolací soud v §259 odst. 3 věta první tr. ř., neboť zákon nepředpokládá, že by Nejvyšší soud v řízení o stížnosti porušení zákona doplňoval dokazování, aby mohl sám rozhodnout, i když to přímo nevylučuje.
Při rozhodování podle §271 odst. 1 tr. ř. vychází Nejvyšší soud z právního stavu, jaký tu je v době po zrušení napadeného rozhodnutí (ex nunc). Skutkový stav nesmí však oproti skutkovému zjištění v napadeném rozhodnutí doznat změn, neboť jinak by nebyla splněna základní podmínka pro meritorní rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu tohoto ustanovení.
Jak již bylo konstatováno shora v trestní věci obviněného T. T. D., bylo rozhodováno o jeho vzetí do vazby a následně i o dalším trvání vazby. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé v řízení o stížnosti pro porušení zákona je výjimkou z pravidla uvedeného v §270 odst. 1 tr. ř., přitom základní podmínkou je, že rozhodnutí je možno učinit na základě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu, který měl k dispozici dospěl k závěru, že rozhodnutí, jímž Okresní soud v Děčíně dne 17. 4. 2014, sp. zn. 0 Nt 123/2014, obviněného T. T. D. vzal do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř., je věcně správné a se závěry okresního soudu obsaženými v odůvodnění usnesení se lze zcela ztotožnit.
V období od stížnosti pro porušení zákona napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 4 To 151/2014, po rozhodování Nejvyššího soudu, bylo konáno vazební zasedání, v němž okresní soud rozhodoval o návrhu státního zástupce na ponechání obviněného T. T. D. ve vazbě, kdy na straně obviněného byly shledány důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř. Stížnost obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl. Následně o dalším trvání vazby rozhodoval v souladu s ustanovením §72 odst. 3 tr. ř. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 51 T 11/2014, a dospěl k závěru, že obviněného T. T. D. ponechává ve vazbě, když u něj shledal důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř.
Jak již bylo uvedeno shora rozhodnutí, jímž Okresní soud v Děčíně dne 17. 4. 2014, sp. zn. 0 Nt 123/2014, vzal obviněného T. T. D. do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř., bylo shledáno věcně správným a stížnostní soud projednávající opravný prostředek obviněného měl podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení mu předcházející a rozhodnout (v daném případě přicházelo v úvahu rozhodnutí podle §148 odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Pouze nesprávným počítáním lhůt došlo k situaci, kdy stížnostní soud nepostupoval v souladu s citovanými ustanoveními a stížnost obviněného jako opožděnou zamítl. Dle názoru Nejvyššího soudu je v dané trestní věci nepochybné, že skutkový stav oproti zjištěním v napadeném rozhodnutí, resp. rozhodnutí okresního soudu, doznal změn, kdy vyslovením porušení zákona a zrušením rozhodnutí stížnostního soudu by byl navozen stav pro obviněného nepříznivý (důvody vazby podle §67 písm. a/, b/, c/ tr. ř.), přitom zákon nepředpokládá, že by Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona doplňoval dokazování, aby mohl sám rozhodnout. Následným postupem soudů nižších stupňů, zejména usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 0 Nt 309/2014, kdy bylo rozhodnuto o návrhu státního zástupce na ponechání obviněného T. T. D. ve vazbě s tím, že jsou u něj nadále dány důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř. a stížnost obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 4 To 304/2014, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, jakož i rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, který rozhodoval dne 10. 12. 2014 o dalším trvání vazby a shledal u obviněného důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř., byla již důvodnost vazby u obviněného T. T. D. potvrzena a rozhodování Nejvyššího soudu se tak jeví nadbytečné.
Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, a to v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata