ECLI:CZ:NS:2014:3.TZ.67.2013.1
sp. zn. 3 Tz 67/2013 -17
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. S. , proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 46 T 87/2012, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 46 T 87/2012, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. S.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 46 T 87/2012, byl obviněný V. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že: „Dne 11. 10. 2012 v 01:45 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Puma, černé metal. barvy, v prostoru křižovatky ul. N. x N. v P., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, při kontrole bylo zjištěno, že má blokován řidičský průkaz rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 4. 11. 2009, doručeno veřejnou vyhláškou dne 10. 12. 2009, kdy dosáhl 12ti bodů a řidičský průkaz mu byl zadržen dne 16. 5. 2011 hlídkou policie a následně vydal rozhodnutí Magistrát hl. m. Prahy pod sp. zn. S-MHMP-427534/2011/Kar, dne 13. 9. 2011 s PM dne 4. 10. 2011, kdy mu byl vysloven mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jelikož se řidičský průkaz dosud nevyzvedl, nemá platné řidičské oprávnění.“
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 10. 2013.
Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 46 T 87/2012, podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. S. Namítala v ní, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. S. v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v ustanoveních §123c a §123d zákona o silničním provozu.
Ministryně odkázala na znění ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §123c odst. 3, §123d odst. 1, 2, 3, a §125c písm. e) zákona o silničním provozu s tím, že Nejvyšší soud dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, rozhodl ve velkém senátu trestního kolegia o dovolání Nejvyššího státního zástupce ve věci obviněného F. V. a konstatoval, že skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může naplnit jen obviněný, který jako řidič podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a řídí motorové vozidlo v době jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle tohoto zákonného ustanovení. Pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této doby, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, nespáchá přečin podle §337odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 46 T 87/2012, byl v neprospěch obviněného V. S. porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v ustanoveních §123c a §123d zákona o silničním provozu. Poté, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to i včetně dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 podalo dne 28. 11. 2012, sp. zn. ZK 850/2012, k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na potrestání obviněného V. S. pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že: „Dne 11. 10. 2012 v 01:45 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Puma, černé metal. barvy, v prostoru křižovatky ul. N. x N. v P., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, při kontrole bylo zjištěno, že má blokován řidičský průkaz rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 4. 11. 2009, doručeno veřejnou vyhláškou dne 10. 12. 2009, kdy dosáhl 12ti bodů a řidičský průkaz mu byl zadržen dne 16. 5. 2011 hlídkou policie a následně vydal rozhodnutí Magistrát hl. m. Prahy pod sp. zn. S-MHMP-427534/2011/Kar, dne 13. 9. 2011 s PM dne 4. 10. 2011, kdy mu byl vysloven mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jelikož se řidičský průkaz dosud nevyzvedl, nemá platné řidičské oprávnění.“
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012, bylo rozhodnuto tak, že podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. b) a §171 odst. 1 tr. ř. se trestní věc obviněného pro jednání popsané v návrhu na potrestání Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, sp. zn. ZK 850/2012, ve kterém je spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, postupuje Úřadu Městské části Praha 4 jako orgánu příslušnému k projednání přestupku.
Proti tomuto usnesení podal Obvodní státní zástupce pro Prahu 4 stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 62 To 18/2013, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., zamítnuta.
Proti shora uvedenému pravomocnému usnesení podal dne 27. 3. 2013 Nejvyšší státní zástupce dovolání a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 7 Tdo 625/2013, bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012, a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bylo přikázáno, aby věc v plném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že Nejvyšší soud nesouhlasí s právním názorem soudů obou stupňů, že posuzované jednání nemůže být přestupkem. Nejvyšší soud zaujal právní názor, že takové jednání naplňuje zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Obvodní soud pro Prahu 4 vázaný právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v usnesení ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 7 Tdo 625/2013, vydal ve věci dne 9. 8. 2013 trestní příkaz, č.j. 46 T 87/2012-98, kterým obviněného V. S. uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 1 roku. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 10. 2013.
Podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Ustanovení §123c odst. 3 zákona o silničním provozu určuje, že příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
Podle §123d odst. 1 zákona o silničním provozu řidič, který podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
Ustanovení §123d odst. 2 zákona o silničním provozu určuje, že byl-li řidiči za přestupek nebo trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, na základě kterého dosáhl celkového počtu 12 bodů, uložen trest nebo sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, je řidič oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po vykonání trestu nebo sankce zákazu činnosti, pokud je uložená doba zákazu činnosti delší než doba podle §123 odstavce 1 zákona o silničním provozu.
Podle §123d odst. 3 zákona o silničním provozu žádost o vrácení řidičského oprávnění podává žadatel písemně u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Podmínkou vrácení řidičského oprávnění je prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu a dále předložení posudku o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření. Pro vrácení řidičského oprávnění platí přiměřeně §101 zákona o silničním provozu.
Ustanovení §125c zákona písm. e) bod 1. zákona o silničním provozu určuje, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a v rozporu s §3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 zákona o silničním provozu.
Objektem trestného činu dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci a na vykázání, které se podle novelizované úpravy již neděje rozhodnutím, ale pouze opatřením. Trestněprávní ochrana je tímto ustanovením poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale též výkonu rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla vykonatelná (např. rozhodnutí o předběžném opatření vydané v občanskoprávním řízení, které je vykonatelné, jakmile je doručeno povinnému bez ohledu na to, kdy nabude právní moci). Rozhodnutím se zde myslí nejen rozhodnutí ve formálním smyslu, např. rozsudek v trestním nebo v občanském soudním řízení, ale i rozhodnutí v materiálním smyslu, např. některá rozhodnutí ve správním řízení nazvaná jako výzva, oznámení, příkaz, opatření apod. Pojem rozhodnutí je třeba chápat jako jakýkoli individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení. Ve světle tohoto výkladu pojmu rozhodnutí nevzniká pochybnost, že negativní rozhodnutí o námitkách podaných podle §123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. je rozhodnutím, a to nejen po formální stránce, neboť obsahuje náležitosti rozhodnutí podle §68 a §69 správního řádu, ale i po stránce materiální, protože v jeho důsledku ztrácí řidič oprávnění řídit motorové vozidlo. To odráží i možnost podat proti tomuto rozhodnutí odvolání a posléze i správní žalobu (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3184 - 3188).
Zákonodárce přistoupil k novelizaci §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 390/2012 Sb.) a jednoznačně stanovil, že tohoto trestného činu se dopustí i ten, kdo vykonává činnost, pro kterou pozbyl příslušné oprávnění. Cílem této úpravy je, jak výslovně uvádí důvodová zpráva, odstranit pochybnosti o trestním postihu tzv. vybodovaných řidičů. Řidič, který dosáhl 12 bodů, ze zákona ztrácí odbornou způsobilost podle §123c odst. 3, odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. a je obecním úřadem obce s rozšířenou působností z tohoto důvodu vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz a mezinárodní řidičský průkaz nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno (srov. §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.; Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3190).
Obvodní soud pro Prahu 4 i Městský soud v Praze vycházely z názoru, že tzv. vybodovaný řidič, jemuž bylo odňato řidičské oprávnění rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jemuž již uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, ale zákonné podmínky a předpoklad k vrácení řidičského oprávnění nesplní a přesto usedne do motorového vozidla a toto řídí, dopouští se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoli pouhého přestupku, neboť tímto vykonává činnost, pro níž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu. Tento závěr doposud zastával i Nejvyšší soud, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012.
Velký senát Nejvyššího soudu v rámci usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013 (doposud nepublikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nejvyššího soudu), konstatoval, že právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, neodpovídá dikci a smyslu ustanovení §123c a §123d zákona č. 361/2000 Sb.
Při srovnání povahy ustanovení §123c a §123d zákona č. 361/2000 Sb. je zřejmé, že §123c zákona č. 361/2000 Sb., podle jehož znění je právním důsledkem dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ztráta řidičského oprávnění, má sankční povahu. Řidičské oprávnění ztrácí řidič přímo ze zákona, tedy bez nutnosti vést o těchto důsledcích správní řízení (srov. Kovalčíková, D., Štandera, J. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. 2. vydání: Praha C. H. Beck, 2012, s. 281). Ustanovení §123d zákona č. 361/2000 Sb. určuje toliko postup pro vrácení řidičského oprávnění, které řidič ze zákona o silničním provozu pozbyl na jeden rok dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení, jež lze znovu získat pouze na základě rozhodnutí příslušného správního úřadu o vrácení tohoto řidičského oprávnění za splnění zákonem stanovených podmínek.
Velký senát Nejvyššího soudu konstatoval, že ze znění a vzájemného kontextu těchto ustanovení zřetelně vyplývá, že právní důsledek dosažení celkového počtu 12 bodů spočívající v pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., mající sankční povahu, skončí rovněž uplynutím doby jednoho roku. Důsledkem pozbytí či ztráty řidičského oprávnění není nic jiného než po dobu jednoho roku trvající nezvratný a ničím neovlivnitelný zákaz řídit motorové vozidlo, přičemž právě po uplynutí jednoho roku lze tento důsledek odstranit na základě postupu upraveného v ustanovení §123d citovaného zákona.
Uplynutím doby jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 stanovené v §123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., se řidič, který pozbyl řidičské oprávnění podle §123c odst. 3 tohoto zákona, nalézá ve stejném postavení jako řidič, který vykonal trest či sankci (dále jen „sankce“) zákazu řízení motorového vozidla, která mu byla uložena rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci. Jestliže řidič vykonal tuto sankci a pak přesto řídil motorové vozidlo, aniž prokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, které pozbyl v důsledku uložené sankce (§94a, §102 zákona č. 361/2000 Sb.), není možné dospět k závěru, že mařil výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, což ostatně netvrdí ani dovolatel. Nelze však ani konstatovat, že mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu, jelikož povinnost plnit podmínky stanovené v rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci, k jehož ochraně ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku směřuje, lze jen v rozsahu, v jakém byly obviněnému tímto rozhodnutím vysloveny. Po výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel, jež byla uložena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nepředstavuje řízení motorového vozidla v době, kdy pozbytí řidičského oprávnění jako důsledek takto uložené sankce stále trvá, výkon činnosti, kterou by mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci.
Na základě uvedených úvah je tedy zřejmé, že po skončení lhůty jednoho roku označené v §123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. již nemůže obviněný, který řídí motorové vozidlo, ač jako řidič pozbyl řidičské oprávnění podle §123c odst. 3 tohoto zákona, naplnit skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to ani za situace, že mu řidičské oprávnění pro nedodržení postupu podle §123d zákona č. 361/2000 Sb. nebylo vráceno. I v tomto případě totiž platí, že „zákaz řídit motorové vozidlo“ a povinnost obviněného jej respektovat, plynoucí z rozhodnutí orgánu veřejné moci, skončily – ve smyslu relevantním z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku – právě uplynutím této lhůty.
Velký senát se v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž vyjádřil k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 7 Tdo 625/2013, když uvedl, že „právní závěry obsažené v usnesení, nelze akceptovat, neboť nejsou podloženy logickým a smysluplným výkladem ustanovení §123c a §123d zákona o silničním provozu a vytvářejí mezi kategoriemi osob neopodstatněné nerovné postavení“.
Z výše uvedeného pak analogicky vyplývá, že pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této lhůty, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, jako je tomu v projednávané věci, nespáchá sice přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale takovéto jeho jednání, které není v souladu se zákonem, je možno posoudit, resp. v něm spatřovat přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., neboť řídí motorové vozidlo a v rozporu s §3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 zákona č. 361/2000 Sb.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 46 T 87/2012, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil. Zrušil i všechna další rozhodnutí, která na toto rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata