ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.104.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 104/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně Limagro s.r.o. , IČ: 27323919, se sídlem v Zákupech, Nové Zákupy 315, zastoupené Mgr. Evou Urbanovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, Finská 577/5, proti žalovanému Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu , se sídlem v Praze, Ve Smečkách 33, o zaplacení 613.374,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 19/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2012, č. j. 6 Cmo 369/2012 - 37, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2012, č. j. 6 Cmo 369/2012 - 37, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2012, č. j. 52 Cm 19/2012 - 29, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 613.374,55 Kč jako nedoplatku tzv. kompenzačních plateb. Podle žalobkyně žalovaný při jejich vyplácení za roky 2007 a 2008 vycházel z nesprávného směnného kurzu mezi EUR a CZK, v důsledku čehož byla žalobkyni vyplacena nižší částka, než jí náležela.
Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále „soud prvního stupně“) ze dne 10. 8. 2012, č. j. 52 Cm 19/2012 - 29, který podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu řízení pro nedostatek pravomoci soudů zastavil a rozhodl, že po nabytí právní moci bude věc postoupena žalovanému, neboť ten je k rozhodnutí příslušný dle §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně a konstatoval, že se mezi žalobkyní a žalovaným v projednávané věci nejedná o soukromoprávní vztah, neboť plnění poskytuje orgán veřejné správy, který není v takovém případě v postavení podnikatele (o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný má vůči příjemcům dotací kontrolní a dozorové pravomoci). Nedostatek pravomoci soudů představuje neodstranitelnou překážku podmínek řízení, proto je postup podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu na místě.
Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu dovoláním. Podle žalobkyně vyplývá její nárok na kompenzační platby z přímo použitelného nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Ve smyslu tohoto nařízení je nutno hledět na vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako na smluvní vztah. Příslušné orgány EU taktéž používají smluvní terminologii – hovoří o tzv. agro-environmentálních smlouvách. Typově jde o smlouvu mezi státem a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, jež se týká uspokojování veřejných potřeb ve smyslu §261 odst. 2 obchodního zákoníku. Veřejnou potřebou je v daném případě obhospodařování zemědělské půdy ekologickým způsobem, respektive obhospodařování zemědělské půdy v méně příznivých oblastech. Podle žalobkyně nemá žalovaný v daném případě vrchnostenské postavení. Možnost kontrol a sankcí je součástí zmíněného smluvního rámce, který žalobkyně dobrovolně akceptovala. K rozhodnutí v této věci mají proto podle žalobkyně pravomoc soudy v občanském soudním řízení podle §7 odst. 1 občanského soudního řádu.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se jedná o veřejnoprávní vztah vyplývající z veřejnoprávního rozhodnutí vydaného v oblasti veřejné správy orgánem, kterému bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Není tak dána pravomoc civilních soudů podle §7 občanského soudního řádu. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání v této věci je bez dalšího přípustné podle §239 odst. 2 a) o. s. ř.
Otázku pravomoci soudů věc projednat a rozhodnout v mezidobí vyřešil v typově obdobném případu zvláštní senát, zřízený zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. V usnesení ze dne 20. 2. 2014, č. j. Konf 22/2013 - 7 (dostupném z www.nssoud.cz), zvláštní senát konstatoval, že řízení před civilními i správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční. Je tedy primárně na žalobkyni, jakým způsobem se rozhodne hájit svá práva. Soudy nemohou žalobkyní zvolený způsob obrany libovolně měnit či nahrazovat, byť by existovaly vhodnější a ve výsledku úspěšnější cesty, jakými se žalobkyně může domoci svých práv.
Zvláštní senát tak vycházel z toho, že žalobkyně netvrdila, že by byla zkrácena na svých právech úkonem správního orgánu, ale domáhala se zaplacení konkrétní finanční částky, kterou jí z důvodu vadného přepočtu kurzu české koruny měl žalovaný zaplatit jako kompenzační platbu. Dovodil proto, že se jedná o soukromoprávní spor, k jehož projednání a rozhodnutí je příslušný soud v občanském soudním řízení.
V nyní posuzované věci se žalobkyně domáhá téhož – zaplacení konkrétní finanční částky žalovaným, nikoli zrušení příslušného správního rozhodnutí. Uvedené závěry zvláštního senátu, od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit, jsou tedy plně použitelné i v tomto případě. Soudy v civilním soudnictví jsou tudíž příslušnými k projednání předmětné žaloby.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl ve svém rozhodnutí k odlišnému závěru, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.). Protože důvod pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Soudy jsou v dalším řízení vázány právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). Jejich prvořadým úkolem bude posouzení podmínek řízení ve smyslu §103 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. května 2014
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu