ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1090.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1090/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Jarmilou Čermákovou, advokátkou se sídlem v Jaroměři, Husova č. 249, proti žalovanému J. L. , zastoupenému JUDr. Karlem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova č. 64, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 166/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2013, č.j. 1 Co 24/2012-279, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Jarmily Čermákové, advokátky se sídlem v Jaroměři, Husova č. 249.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. září 2010, č.j. 16 C 166/2007-195, výrokem I. uložil žalovanému omluvit se písemně žalobci, výrokem II. žalobu zamítl, aby omluva obsahovala další prohlášení žalovaného, výrokem III. bylo žalovanému uloženo zaslat text omluvy ve výroku vyjmenovaným osobám, výrokem IV. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) částku 50.000,- Kč, výrokem V. byla žaloba co do žalobcem požadované částky 100.000,- Kč zamítnuta a výrokem VI. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. ledna 2013, č.j. 1 Co 24/2012-279, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve výrocích III. a IV., zatímco ve výroku I. jej změnil vypuštěním části textu omluvy; jinak pak i tento výrok potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání doplněné podáním jeho zástupce. Má za to, že dovolání je přípustné, když podle jeho mínění soudem přisouzená částka přesahuje hranici 50.000,- Kč. Vlastní zdůvodnění dovolání pak dovolatel zaměřuje na otázku opodstatněnosti (resp. neopodstatněnosti) přisouzení relutární satisfakce podle ustanovení §13 odst. 2 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně nesouhlasně vyjádřil žalobce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. není dovolání podle §237 o.s.ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2 o.s.ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z obsahu spisu, soud prvního stupně přiznal žalobci výrokem IV. náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 obč. zák. ve výši 50.000,- Kč. Bylo tedy rozhodnuto tímto výrokem o peněžitém plnění nepřevyšujícím zákonný limit 50.000,- Kč. V žádném případě pak není důvod jakkoliv tuto částku navyšovat, neboť o dalším případném peněžitém plnění soud nerozhodoval. Dovolání proti uvedenému výroku proto není z popsaného důvodu přípustné. Přípustné též není dovolání proti těm výrokům rozsudku odvolacího soudu, jejichž výsledek spočíval v částečném zamítnutí žaloby, když dovolatel v této části nebyl k dovolání s ohledem na ustanovení §240 o.s.ř. legitimován.
Pokud se týče zbývajících výroků, pak je třeba přihlédnout k těmto skutečnostem:
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V dané věci dovolání žalovaného ve své podstatě neoznačuje a ani nenastoluje žádnou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Nelze přitom pominout skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám však obsah podaného dovolání v žádném případě nikterak nevyhovuje.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání proti těmto výrokům v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobci vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle §6, §7 bod 5., §9 odst. 4 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalobci dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Žalobci rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalobce tak činí 4.114,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu