ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1146.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1146/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněné Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem v Praha 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby 00005886, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinné G. B. , pro 414,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 4758/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2013, č. j. 21 Co 455/2013-105, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil Městský soud v Praze usnesení, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žádost povinné o osvobození od soudního poplatku, souvisejícího s podáním jejího dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze z 2. 4. 2013, č. j. 21 Co 69/2013-43 (o potvrzení usnesení o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora), a zamítl také žádost povinné o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání s tím, že exekuci považuje za neoprávněnou a odmítá platit za něco, čeho se nedopustila, případně za to, co již zaplatila. Exekučně byly proti ní vymáhány i další pohledávky oprávněného, které bylo možné sloučit, aby náklady za vymáhání platila pouze jedenkrát.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolatelka sice není zastoupena advokátem a sama rovněž nemá právnické vzdělání (srovnej §241 odst. 1 o. s. ř.), avšak povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 97).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., a rovněž nevymezila důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř., neboť neuvedla, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (jež je v projednávané věci jediným způsobilým dovolacím důvodem). Její námitky se vztahují jen k věci samé, nesměřují proti závěru odvolacího soudu o nesplnění podmínek pro ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Dovolání rovněž neobsahuje žádný dovolací návrh.
Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, přičemž aplikace ustanovení §43 o. s. ř. je v dovolacím řízení vyloučena (srov. §243b o. s. ř.), Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. května 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu