ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.115.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 115/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce Ing. R. L., zastoupeného JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Olomouci, Schweitzerova 50, proti žalovanému „ALLPRESS“ společnost s ručením omezeným, se sídlem ve Frýdku-Místku, Na Příkopě 3243, IČO 48391841, zastoupenému Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem v Ostravě-Hrabová, Místecká 329/528, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 14/2013, o uložení povinnosti zdržet se zveřejňování fotografií žalobce a odstranit je z vydaných knih a zaplacení částky 1,000.000,- Kč, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2013, č. j. 1 Co 335/2013-113, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. září 2013, č. j. 1 Co 335/2013-113, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2013, č. j. 23 C 14/2013-75, kterým výrokem I. nebylo přiznáno žalobci osvobození od soudních poplatků a výrokem II. nebyl ustanoven žalobci zástupce z řad žalobců.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vyplynulo, že žalobce věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry, neboť potvrzení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech nebylo náležitě vyplněno, nebyly v něm uvedeny veškeré skutečnosti významné pro posouzení žádosti žalobce. Zůstala neobjasněna výrazná disproporce mezi výši příjmů žalobce a výší jeho vyživovacích povinností. Odvolací soud se také ztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně, že skutková tvrzení uvedená v žalobě nekorelují s požadavkem na zaplacení tak vysoké částky, což svědčí o zřejmě bezúspěšném uplatňování tak vysoké náhrady.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 4. listopadu 2013 a právní moci nabylo téhož dne.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání doplněné podáním jeho zástupce. Dovolatel spatřuje vadu v procesním postupu obou soudů ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř., když soudy nepoučily účastníka řízení – žalobce o tom, že jeho podání bylo vadné a o způsobu opravy a zároveň nesprávně posoudily nárok žalobce na osvobození od soudního poplatku. Soudy se tak dopustily nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a o.s.ř. Již v samotné žalobě žalobce prohlásil, že není právně vzdělán a žádá o přiznání advokátní pomoci. Dále se domnívá, že v žalobě dostatečně určil, v čem spočívá zásah do jeho osobnostních práv a jaké důkazy navrhuje, nejde tedy o podání zjevně bezdůvodné, ani šikanózní, neboť nepožaduje přemrštěné plnění, které by bylo v rozporu s dobrými mravy a nemůže jít tento „přemrštěný“ návrh k tíži žalobce. Dále namítá nepředvídatelnost rozhodnutí soudu ohledně zamítnutí jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků, když v dvaceti jiných soudních řízeních mu bylo toto osvobození přiznáno.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu a rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalobci k rukám jeho právního zástupce.
K podanému dovolání nebylo zasláno vyjádření.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ačkoliv se dovolání žalobce fakticky dovolává ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. toho, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jeho obsah ve své podstatě neoznačuje a ani nenastoluje žádnou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Nelze přitom pominout skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám však obsah podaného dovolání v žádném případě nikterak nevyhovuje.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu