ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.122.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 122/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Klub právní podpory, nadace v likvidaci, IČ: 45768587, se sídlem v Praze 5, Šárovo kolo 2/981, zastoupené Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody v částce 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 216/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č. j. 11 Co 202/2013 - 266, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem pro zmeškání ze dne 14. 9. 2012, č. j. 9 C 216/2010 - 214, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 2. 2013, č. j. 9 C 216/2010 - 251, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 200.000,- Kč s příslušenstvím.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením uvedený rozsudek pro zmeškání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud založil svoje rozhodnutí na závěru, že nebyly splněny procesní předpoklady pro vydání rozhodnutí pro zmeškání podle ustanovení §153b odst. 1 občanského soudního řádu, neboť:
- jednání konané dne 14. 9. 2012, na které se žalovaná nedostavila, nebylo prvním jednáním, které se ve věci konalo,
- vzhledem k okolnostem případu a k procesní aktivitě žalované nebylo na místě rozsudek pro zmeškání vydat,
- žalovaná se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti (nejednalo se tedy o obstrukční jednání, kdy účastník se omlouvá z jednání, aniž by zároveň souhlasil s projednáním věci bez své účasti).
Žalobce napadl zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Uvedl, že odvolací soud nepřípustně argumentoval procesní aktivitou žalované, v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena otázka významu pojmu „první jednání, které se ve věci konalo“ a omluva žalované z jednání konaného dne 14. 9. 2012 není řádná, když neobsahuje žádný důvod, který by žalované bránil dostavit se k jednání.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl.
Dovolání proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu může být shledáno přípustným, neboť jde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz). V posuzovaném případě však nebyly splněny další předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 až §238a o. s. ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí mj. na závěru, že jednání, které proběhlo dne 14. 9. 2012 a na které se žalovaná nedostavila, nebylo prvním jednáním, které se ve věci konalo.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích uvedl, že prvním jednáním je třeba rozumět jen jednání, které skutečně proběhlo; nejde tedy o první jednání, jestliže bylo účastníkům ještě přede dnem, kdy se mělo uskutečnit, doručeno vyrozumění, že se jednání nekoná, že bylo „zrušeno“ nebo „odvoláno“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, a ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 247/2001, uveřejněné pod číslem 39/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O první jednání se podle judikatury Nejvyššího soudu naopak jedná, jestliže jednání nebylo zrušeno předem, ale podle ustanovení §119 o. s. ř. bylo odročeno až poté, co se konalo. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že první jednání ve věci bylo odročeno bezprostředně po svém zahájení a že se na něm nejednalo o předmětu sporu (srov. výše uvedené usnesení sp. zn. 29 Odo 166/2002).
Odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, když uzavřel, že prvním jednáním v posuzované věci bylo již jednání konané dne 18. 7. 2012, které nebylo předem zrušeno a které bylo odročeno až poté, co se k jednání dostavila žalovaná a založila do spisu vyjádření. Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 166/2002 a sp. zn. 29 Odo 247/2001 se týkají občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, kdy byla v §153b užita formulace „první jednání, které bylo ve věci nařízeno“, zatímco v nyní posuzovaném případě se jedná o znění §153b občanského soudního řádu účinné od 1. 1. 2001 („první jednání, které se ve věci konalo“).
Na dalších žalobcem vymezených důvodech rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit. To činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, kterou žalobce uplatňuje vadu řízení (odvolací soud rozhodl formou usnesení, ač měl rozhodnout rozsudkem, kromě toho odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, namísto toho, aby rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává). Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006, a ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad však v posuzované věci naplněn není.
Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z dovolatelem vymezených otázek.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu